Cestovatelovo dítě v kočárku? Paříž i přes překážky pokořena!

Paříž má zvláštní atmosféru a ani nemusíte stát před Notre_dame.

Paříž má zvláštní atmosféru a ani nemusíte stát před Notre_dame.

Fornta na vstup do Eiffelovy věže vypadá nejlépe z prvního patra věže. To už ji totiž máte za sebou.

Fornta na vstup do Eiffelovy věže vypadá nejlépe z prvního patra věže. To už ji totiž máte za sebou.

Jednou to přijít muselo. Dcera Julie, dnes už je malinko větší, ale její první cestovatelský zážitek se uskutečnil, když jí nebyly ještě ani dva roky. A měl všechny atributy velké cesty. Byť s námi letěla jen do Paříže! Nutno říci, že to byla velká škola i pro mne. Tedy mohlo by se zdát, že šlo jen o běžný nezáživný dvouhodinový výlet letadlem přes malý kousek Evropy.

Nakonec se ale ukázalo, že i na tak obyčejném letu a za čtyři dny ve fungující metropoli se dá zažít dost adrenalinu. A to už jsem zapomněl, jak otravné a komplikované bylo vůbec zařídit doklady pro dítě, aby nám dceru nezabavili hned na hranicích. Dnes má každé dítě svůj pas i náš tříletý syn.

Čekání na letišti ve Vídni, ztracené zavazadlo, to vše bylo vykoupeno přívětivou náručí Paříže.

Čekání na letišti ve Vídni, ztracené zavazadlo, to vše bylo vykoupeno přívětivou náručí Paříže.

Zkouška trpělivosti začala už na letišti ve Vídni. Do haly jsme vstoupili s dvouhodinovým předstihem. Kočárek nám proklestil cestu i k rychlejšímu odbavení. Také celníci neodolali Julinčinu laškovnému úsměvu a nechali nás projít i s pitím a  svačinou, přestože brát nápoje do letadla je stále zakázáno. Tím se ovšem cestovatelské štěstí vyčerpalo. Nejdřív byl let odložen o hodinu a pak o dvě, celkem tedy čtyři hodiny čekání. V duchu jsme začali  škrtat v odpoledním programu v Paříži. Kdo zná vídeňské letiště, ví, že v odletovém prostoru toho k zabavení dítěte moc není – jeden obchod s předraženými oplatky, jeden automat na Coca-Colu a extrémně zajímavé veřejné záchody. Jediné štěstí, že kočárek Vám seberou až těsně před vstupem do kabiny letadla a tak se Julča mohla v mezičase trochu pospat.

Plavba po Seině patří k povinostem při návštěvě Paříže.

Plavba po Seině patří k povinostem při návštěvě Paříže.

Ale ani letiště Orly v Paříži, kde přistává většina nízkonákladových aerolinií, pro nás nemělo moc přiznivé zprávy, protože na pásu nám přijela jen dvě ze tří zavazadel. Naproti tomu letišti Charlese De Gaula jsem už malinko přišel na chuť. Jsme v civilizované zemi a nějak se to vyřeší, mysleli jsme si. Jeden ze tří zaměstnanců ve „ztrátách a nálezech“ dokonce mluvil anglicky. Sepsali jsme nějaký papír a museli se spokojit s tím, že pokud se zavazadlo objeví, tak nám dají vědět. Bohužel v zapomenutém kufru byly věci právě pro Julinku. Takže rázem měla jen věci, které jí zůstaly oblečené. Postupem času nám došlo, že nemá ani žádné jídlo, myslím kašičky, piškotky, ale třeba ani plenky. Navíc starostlivý francouzský sociální systém zavírá obchody kolem páté hodiny. Takže místo romantiké sklenky vína na balkóně půjčeného bytu v centru Paříže, žena přepírala špinavé oblečení a v zoufalství podléhala panice, že vše je ztraceno.

Centre Pompidou takvej divnej barák, plnej krásnejch obrazů.

Centre Pompidou takovej divnej barák, plnej krásnejch obrazů.

Ráno jako první volali  na letiště, kde ale pracují až od devíti. Nakonec nám někdo lámanou angličtinou vysvětluje, že pokud se něco dozví, tak zavolají oni nám. No co, vyrazíme do města, když už jsme tu a uvidíme. Na trampoty jsme nakonec pod vlivem krásného města za pár minut zapomněli. Tedy ještě po několika horkých chvilkách, kdy jsme se s kočárkem snažili dostat do „bariérového“ metra. To bylo, uznávám, trochu peklo, jak jsme přes turnikety přehazovali kočárek i s Julinkou. Na některých stanicích je pohunek který, když ho pekně poprosíte vám otevře vstup pro vozíčkáře, ale na některých stanicích chybí jak pracovník metra, tak vstup pro tělesně postižené.

Lucemburské zahrady prý Napoleon nechal postavit pro pařížské děti.

Lucemburské zahrady prý Napoleon nechal postavit pro pařížské děti.

Paříž je úchvatné město. Najdete tu hromadu míst, keré jsou příjemné i pro děti. V kterékoliv části města, vždycky narazíte na nějaký park, vždy pečlivě upravený, kde nikomu nevadí, že sedíte nebo běháte po krásném trávníku, hřišťě pro děti různého věku je samozřejmostí.

A pak se nám to začalo sypat do cesty. Nejdříve jsme objevili obří budovu převrácenou naruby. Co bývá obvykle skryto, tedy různé trubky a vedení je v Centre Pompidou ozdobou venkovní fasády. Dům je ozdobou města od roku 1977. Uvnitř se navíc skrývá výjimečná sbírka moderního umění s více než 75 tisíci díly. Je tu kvidění Henri Matiss, Picasso, Dalí, Miró, ale také Andy Warhol. V šestém patře se vám navíc rozprostře nádherný panoramatický výhled na město.

Notre-Dame, co dodávat. Prostě stojíte s otevřenou pusou a koukáte na ten neuvěřitelnej barák.

Notre-Dame, co dodávat. Prostě stojíte s otevřenou pusou a koukáte na ten neuvěřitelnej barák.

Dalším velkým turistickým magnetem, vlastně asi nejsilnějším v Paříži je Katadrála Matky Boží, známá Notre-Dame de Paris. Že je to skvost gotické architektury už jste asi slyšeli. Mě zaujalo, že právě před katedrálou je „bod nula“ francouzských cest.

Odtud se měří všechny vzdálenosti cest po Francii.

Odtud se měří všechny vzdálenosti cest po Francii.

Hvězdice na zemi odkud se měří všechny vzdálenosti po Francii. Také je prý skvělé navštívit katedrálu v době, kdy se tu hraje a zpívá. Třeba nedělní gregoriánská nebo polyfonní mše. U hvězdy ale Julinka už spala a probudila se až v Lucemburských zahradách. Tohle místo o rozloze 23 hektarů prý věnoval Napoleon dětem a mnoho pařížanů zde na skvěle zastřižených trávnících prožilo své dětství. I Julinka si to tady oblíbila a já jsem také ocenil, že jsme se tady mohli na trávníku na chvilku natáhnout.

Rodinov socha Myslitel, ale i další jeho výtvory jsou fakt síla.

Rodinov socha Myslitel, ale i další jeho výtvory jsou fakt síla.

Největším zážitkem pro mě ale bylu Rodinovo muzeum. Tenhle sochař, malíř a sběratel byl geniální, když odkázal svoji sbírku Paříži s podmínkou, že jeho sochy i všehcny umělecké předměty zůstanou na místě.

Hotel Biron, kde žil a pracoval Auguste Rodin.

Hotel Biron, kde žil a pracoval Auguste Rodin.

Tedy v bývalém hotelu Biron z roku 1730 a přilehlé zahradě. A tak až se nabažíte prohlídky interiéru, vyražte ven do zrahady, kde sedí legendární Myslitel, stojí Pekelná brána nebo mramorový památník lásce s názvem Polibek.

Řada Rodinových soch je umístěna v krásné zahradě, kde se dá báečně odpočívat, pobíhat nebo jen tak projíždět s kočárkem.

Řada Rodinových soch je umístěna v krásné zahradě, kde se dá báečně odpočívat, pobíhat nebo jen tak projíždět s kočárkem.

Ani Montmartre s „cukrovou“ bazilikou Sacre-Caeur jsme nakonec nevynechali. Jen se zase musíte prodrat stovkami lidí, kteří přišli nasát tu skvělou klidnout atmosféru křivolakých uliček, malých obchůdků a zapadlých zákoutí. Když si většina turistů zasedne na zahrádky nebo se schová do malých obchůdků, ona typická atmosféra se skutečně začne projevovat, bohužel to přes den nikdy netrvá dlouho.

Vystoupat k bazilice Sacre-Coeur je prima, když zrovna nevláčíte kočárek.

Vystoupat k bazilice Sacre-Coeur je prima, když zrovna nevláčíte kočárek.

Davy lidí se na Montmartre ženou ze všech stran. Když se tedy rozhodnete sestoupit k legendárnímu kabaretu Moulin Rouge s typickým červeným mlýnem na střeše, čeká vás zase spousta lidí, to je ale bohužel daň, kterou na podobných místech v Paříži zaplatíte.

Atmosféra Montmartru je skvělá, sedněte si na chvilku do kavárny a dejte si criossant a kafe. Zapomente na všechny starosti.

Atmosféra Montmartru je skvělá, sedněte si na chvilku do kavárny a dejte si criossant a kafe. Zapomente na všechny starosti.

Červený mlýn nad známým kabaretem je typickým lákadlem turistů.

Červený mlýn nad známým kabaretem je typickým lákadlem turistů.

Ani s Eiffelovou věží to není jiné. Fronta a výstup na vrchol nám zabral dobře tři hodiny, ale ten výhled určitě stál za to. Jakkoliv tahle atrakce zvedá ceny všeho v okruhu něklika stovek metrů. Třeba párek v rohlíku stál pod věží na břehu Seiny v ušpiněném stánku asi 7 € .

Výhledy z Eiffelovky jsou super, vystát si frontu určitě mělo smysl.

Výhledy z Eiffelovky jsou super, vystát si frontu určitě mělo smysl.

Čím dále jste ale od  Eiffelovky, tím je park i výhled hezčí a dobroty ve stáncích  s občerstvením větší a levnější.

Pohledy do konstrukce téhle technické památky jsou úchvatné.

Pohledy do konstrukce téhle technické památky jsou úchvatné.

Jakkoliv se budete chtít na návštěvu Paříže připravit je myslím dost faktorů, které vám mohou i sebelepší plán narušit nebo dokonce překazit. Lepší je prostě přijet a nechat se vtáhnout do ulic tohoto krásného města. Kdybyste chtěli získat nějaké další informace, podívejte se na web www.lonelyplanet.cz

Ani z přilehlého okolí se nebudete moci nabažit pohledu na věž.

Ani z přilehlého okolí se nebudete moci nabažit pohledu na věž.

PÁR DOBRÝCH RAD:
1. Buďte připraveni na nenadálé události. Stanou se.
2. Pro případ, že vám na letišti ztratí zavazadla, balte tak, aby v každém vašem zavazadle bylo pro každého něco.
3. Kočárek můžete mít s  sebou i po odbavení. Předáte jej zřízenci těsně před vstupem do letadla.
4. Z letiště Orly do centra můžete jet speciálním vlakem nebo autobusem. Jedna cesta stojí kolem 10 eur na osobu, podle toho kde vystupujete. Ušetříte, pokud pojedete běžným autobusem, který jede na metro. Bude vás to stát jen 2 jízdenky (jedna stojí cca 1, 60 euro).
5. Jízdenka platí vždy na jednu jízdu. Cvaknete si při vstupu do metra, můžete přestoupit kolikrát chcete, jen nesmíte vylézt na povrch. Ušetříte, když si koupíte 10 jízdenek najednou, tzv. „carnet“ . Za dítě v kočárku neplatíte.
6.Neplánujte si příliš nabitý turistický program. Využijte pařížských parků a otevřených kaváren. Stojí to za to.
7. S angličtinou to nevzdávejte. Časem jistě narazíte na někoho, kdo ji trošku ovládá.


You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

66 − 62 =