Na Dakaru jsem pernamentně v euforii, říká fotograf Ondra Záruba

Auto na trati rallye DAKAR.

Rallye DAKAR

S Ondrou Zárubou se znám už několik let. Fotografování se věnuje posledních 11 let. A od počátku se obdivuji nejen jeho fotkám, které vozí ze svých cest, ale především tomu, s jakou pokorou je předkládá publiku na výstavách, besedách, v článcích či na jeho webových stránkách www.zarubafoto.cz nebo na FB profilu. Líbilo se mi, jak se postupně vyvíjel. Jeho první fotky byly reportáže ze závodů RC modelů, později se dostal ke krajině, zvířatům a cestování…

V posledních letech se k autům vrátil jen v reále a několik let jezdí jako fotograf na Rallye Dakar. Proto jsem byl moc rád, když moji prosbu o rozhovor neodmítl, naopak velmi rychle na mé otázky odpověděl. A tady je několik Ondrových fotek a jeho odpovědi.

Fotograf Ondřej Záruba

Fotograf Ondřej Záruba

Vím o tobě, že fotíš už řadu let, ale v posledních 3-4 letech jsem o tobě nejčastěji slyšel v souvislosti s focením na Dakaru. Nebo jak se vlastně dnes ten závod jmenuje?

Fotím hodně. Nejraději focení spojuji s cestováním. Ale o tomto se moc nešířím, ani nejsem jinak aktivní. Cestování (většinou za focením) si užívám jinak. Je to moje největší záliba a nemám potřebu se o tom šířit. S Rally Dakar (tak se to dnes oficiálně jmenuje) je to trochu jiné. I na tento závod jsem jel původně jako „turista fotograf“. Neměl jsem žádné ambice, žádné cíle. Prostě jsem si to chtěl užít a přivézt nějaké fotky, se kterými budu spokojený. Ale je to „akce“ která mě pohltila. Spojuje se zde totiž několik mých zálib: cestování, poznávání, fotografování a rally. Není dne, kdy bychom nezažili nějakou příhodu, dobrodružství. Každý den je nabit zážitky. Jsem permanentně v euforii. Nedá se to ani přesně popsat. Lidé v Česku Dakar velmi zajímá. Sledují zprávy, sportovní přenosy, všechny články, FB, atd. A proto jsem se rozhodl, že se jim pokusím tu atmosféru přiblížit i z jiné stránky než je ta závodnická. Proto o něm píšu a pořádám besedy s promítáním.

Auto v závodě Rallywe DAKAR

Rallye DAKAR

Kolikrát jsi se závodu už zúčastnil jako fotograf?

Letos v lednu to bylo po čtvrté.

Jak těžké je vlastně dostat se k fotografování takového světoznámého závodu? Předpokládám, že se jako třeba na olympiádě platí nějaký poplatek.

Myslím, že to až tak těžké není. Je potřeba si zjistit informace a mít osobu, která ti všechno „prozradí“. Těžké je to až na místě. Ale jen poprvé. Jakmile člověk zjistí souvislosti, o čem to je, řád, atd. už to jde hladce. Tedy teoreticky. Prakticky tě každý den čeká nějaké překvapení, překážka, kterou musíš překonat, atp. Nejtěžší je na tom těch 8000 km, které ujedeš za 2 týdny. Každou minutu jedeš do neznáma. Neznáš to tam, nevíš, co je za další zatáčkou, kam vlastně jedeš, co tam bude, atd. Pokud je v tobě aspoň trochu druh dobrodruha a cestovatele, nevadí ti to. Naopak, jsi tím nadšen. Poplatek se platí. Je to akreditace a zahrnuje spoustu „příslušenství“. Pustí tě do bivaku, který je hlídaný ochrankou. V bivaku je vše, co potřebuješ. Sprchy, WC, jídelna (jídlo se neplatí, je v ceně akreditace a je 24 hod denně), lékař, novinářské centrum, které ti v případě potíží pomůže, můj tým, atd.

Diváci na Rallye DAKAR.

Diváci na Rallye DAKAR.

Mohl bys trochu přiblížit, co předchází odletu do jižní Ameriky?

Na Dakar se připravuji už od jara. Hlavně musím najít posádku, která se mnou pojede. Pracuji na vylepšeních na autě, dokupuji věci, které mi chyběli při poslední cestě, atp. Koncem května organizátor vyhlásí mapu soutěže a to už si pomalu zajišťuji letenky, atd.

12722685_663189130450610_90807868_o

Soustředíš se jen na české účastníky závodu, nebo fotografuješ všechny a všude?

Ne. Nejsem povinován někoho fotit. Jezdím sice s českým motorkářským týmem MRG, pro který samozřejmě fotím, ale není to moje povinnost. Fotím si všechno. Závody, krajinu, lidi, atd. Protože však vím, že po návratu budu připravovat a psát články do různých médií, která zajímají hlavně české posádky, musím je mít nafocené.

Jsou nějaká omezení, co se během závodu nesmí fotit?

Fotit můžeš všechno. Restrikce jsou pro publikování. Ale to se týká hlavně videa. U fotek je to jedno. Nesmím fotit žádnou reklamu, kterou bych spojil s Dakarem.

Kolik fotografů a televizních štábů se kolem závodu motá?

To nevím. Ale není jich určitě tolik, kolik by jich člověk potkal na jiných stejně významných sportovních kláních.

Motorka v závodě Rallye DAKAR

Rallye DAKAR.

Jak je organizováno třeba nabíjení baterií, připojení k internetu, jídlo a podobně? Z televize mám dojem, že je to závod pustinou, kde nic není, pak by mi tyhle činnosti přišly poměrně složité.

Vše musím mít v autě. Nabíjení, jídlo, pití, bydlení, tj. stan, matračku, spacák, oblečení. V autě máme měnič na 220V, takže nabíjíme v autě. Pro internet používáme místní SIM karty, které fungují jen někde. Zastavujeme (hlavně) na benzinkách, kde je wifi, případně v restauracích, kde mají také wifi. Protože nemusím každý den odesílat data, není to pro mě akutní záležitost. Jednou za 2-3 dny se na internet vždycky dostanu. S mobilním signálem je to podstatně lepší. I když se pohybujeme převážně v pustině, každý den vjíždíme do civilizace: vesnice, město, bivak. A tam už je vše.

Ondřej Záruba na Rallye DAKAR.

Ondřej Záruba na Rallye DAKAR.

Pracuješ sám nebo ve skupině s jinými fotografy? Jak moc velká je podpora pořadatelů?

V našem novinářském autě jsme 3. Někdy jsou to jen „turisti“, které zajímá Dakar, někdy jsou to fotografové. Ne profíci, co fotí pro týmy, ale nadšenci, kteří se přijeli podívat na Dakar tak, jako já poprvé. Podpora pořadatelů je vynikající. To musím ohodnotit opravdu vysoko!

Jak vlastně vypadá takový den? Kdy se vstává, kde se spí, jak víš kam zrovna jet fotit? Nedovedu si představit, že kromě mě projedou závodníci a já je jako fotograf předjedu, abych je vyfotil znovu.

Auto a fanoušci na RAllye DAKAR.

Rallye DAKAR.

Na tuto otázku bych měl odpovědět velmi obsáhle. Není na to jednoduchá odpověď. V podstatě jsi se zeptal na „všechno“, co prezentuji na svých besedách, které trvají 1-2 hodiny. Spíme co nejblíže trati, kde chceme fotit. To se dozvíme den předem večer (kde fotit). Ale je to loterie, protože místní přírodu a krajinu neznáme. Dá se to skoro přirovnat k tomu, že zapíchneme prst do jednoho bodu na mapě a tam jedeme. Takže spíme v divočině. Ráno vstaneme a najdeme si vhodné místo na focení. Tj buď zůstaneme už na tom místě, kde jsme spali nebo ještě popojedeme a hledáme. Tím pádem máme samozřejmě náskok před závodníky. Jakmile projede celé startovní pole (ale ne vždy čekáme do konce), odjíždíme do bivaku. Tj. 200-400 km. Obvykle. Jen zřídka je to méně. Průměrná rychlost je 60-80 km/hod. Do bivaku přijíždíme večer nebo pozdě večer. Dáme si večeři, vyzvedneme mapy na další den, pokecáme v týmu, co je nového, podle map si najdeme místo na focení na další den a vyrážíme. Když je dobře, zvládneme vyrazit okolo desáté večer, když se zdržíme, vyrážíme o půlnoci. Snažím se o to, abychom na přespání zastavili před druhou hodinou ranní. Někdy se nám to nepodaří a stany roztahujeme při rozednění. Na spaní máme pár hodin.

Na tvém FB profilu jsem v průběhu letošního ročníku četl, že se ti úplně nedařilo nacházet místa, s fotkami jsi se nezdál být úplně spokojený. Zlepšilo se to nebo jsi zažil už i lepší ročníky?

Letošní ročník se mi moc nevydařil. Naštěstí má posádka byla spokojena. Už do Argentiny jsem odjížděl unavený. A únava se bohužel neztrácela, ale bohužel zvětšovala. A když jsme vyjeli do výšek 3500 -4000 m/mořem, můj stav se rapidně zhoršil. Na focení jsem neměl ani pomyšlení a opravdu jsem se musel hodně přemáhat. To trvalo 5 dnů. Když jsme sjeli z výšek dolů a do tepla, kolega v autě se nachladil a já to následující den chytl od něj.

Nehoda na Rallye DAKAR.

I takový je DAKAR.

Nic moc. Nachlazení jsem léčil ještě doma. Na fotící místa jsem neměl také štěstí. Pár míst se podařilo a fotky z nich jsou parádní, ale jinak to stálo za starou bačkoru. Opravdu můj nejhorší ročník.

Co se děje s tvými fotkami po návratu, kolik záběrů si vlastně ze závodu přivážíš? A samozřejmě, jakou technikou a vybavením disponuješ pro fotografování v tak prašném a extrémním prostředí?

Jak jsem se zmínil v odstavci výše, letos těch fotek moc nebylo. Minulý rok jsem jich přivezl asi 6000 ks a do finálního výběru, ze kterého jsem pak vybíral fotky do knížky, na promítání, k článkům atp., jsem jich vybral 300 ks. Mazání, třídění, úpravy mi zaberou 2-3 měsíce. Je to samozřejmě hlavně tím, že chodím do práce a na tuto činnost mám málo času.

Foťáky mám Canon. Beru si dvě těla. 5D MkIII a 1DX. Objektivy vše Canon. 8-15 mm, 16-35mm, 24-70 mm, 70-200 mm a pevnou 300 mm. Nejvíce však používám 24-70mm a 70-200 mm. Řekl bych, že s těmito dvěma objektivy mám nafoceno 80% snímků.

Jak to vlastně máš s cestováním. Cestuješ rád nebo je to pro tebe jen způsob, jak se dostat do míst, kde budeš moci fotit. Tedy nutné zlo?

Cestuji velmi rád. Do přírody, do města, za zvířaty, za sportem. Nejraději se svou přítelkyní. Užít si to a něco při tom nafotit. Jasně, jsou výlety, které jsou vyloženě zaměřené na fotografování, ale i tam odložím foťák a jen se kochám.

Fotograf na Rallye DAKAR

Rallye DAKAR

Dakar se zdá ti přirostl k srdci, je ještě nějaká jiná oblast, kterou rád fotografuješ?

Krajinu. To je asi to nej, co mě baví. Na dalších místech je to zvířata, sport, město. Ale např. za měsíc a půl se chystám jet do Holandska fotit kytky. I když je to žánr, který vůbec nefotím. Prostě si s kamarády uděláme výlet do krásného parku, kde se hezky fotí. A při tom si užijeme spoustu legrace.

Auto v pustině na Rallye DAKAR.

Rallye DAKAR.

12751857_663189147117275_1165783832_o


You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *