Jídelníček cestovatele aneb, co vám může přistát na talíři na cestách! Díl třetí: Kambodža

Pojízdný stánek s dobrotami na břehu Mekongu v kambodžské metropoli Phnom Penhu.

Pojízdný stánek s dobrotami na břehu Mekongu v kambodžské metropoli Phnom Penhu.

Už jsem se tu zmiňoval o různých podivnostech ve Vietnamské kuchyni, se všemi těmi hadími srdci, psím masem a žábami. Na obhajobu je však třeba říci, že vietnamsští kuchaři nabízí také spoustu skvělých jídel, která i u těch nejvietnamcovatějších Vietnamců v České republice neochutnáte, protože prostě nemají ty správné ingredience a přivézt je z Vietnamu by bylo drahé nebo je to rovnou nemožné.

V druhém díle „seriálu“ jsem mluvil o Peru a jeho smažených morčatech, syrových rybách – ceviche a dalších zvláštnostech tamního stravování.

Dnes bych se rád vrátil do Asie. V sousedství Vietnamu leží jedna z nejchudších zemí světa. Chudoba jejich obyvatel je vyvážena spoustou krás, ať už je to dosud málo objevené exotické pobřeží Thajského zálivu v jihočínském moři nebo historickými skvosty jako je starobylé Khmérské město Angkor na severozápadě země u Hranic s Thajskem. .

Pečení pavouci jsou v Kambodži k sehnání skoro všude.

Pečení pavouci jsou v Kambodži k sehnání skoro všude.

Tahle země rovněž nabízí spoustu bizarních zážitků spojených s jídlem. Patrně největší atrakcí je malé městečko Skuon, kde dost často zastavují spoje jedoucí z hlavního města Phnom Penhu k chrámum Angkoru na severu země. Místní ženy zde na velkých tácech nosí desítky obřích pavouků, sklípkanů a tarantulí, ugilovaných do křupava.

Kopec pavouků na břehu Mekongu v Phnom Penhu.

Kopec pavouků na břehu Mekongu v Phnom Penhu.

Mnozí prodavači pro umocnění zážitku po sobě nechávají lézt ještě živé sklípkamy. Tradice pojídání pavouků se zde prý zrodila za krutovlády Pol Pota v sedmdesátých letech, kdy o jídlo byla nouze. Místní tenkrát prý zkusili sníst sklípkana a překvapivě to šlo. Tak u toho zůstali. Pavouky dnes ale můžete koupit klidně i v hlavní městě nebo v podstatě na každém větším trhu.

Taková vařená želva vypadá jako ta živá, jen je uvařená!

Taková vařená želva vypadá jako ta živá, jen je uvařená!

Když jsem dále pátral po nejrůznějích specialitách kambodžské kuchyně narazil jsem pod střechou jednoho z bufetů na silničním odpočívadle na cestě do Siem Reap, výchozího města pro poznávání Angkoru, další chuťovku. Obří plechový kotel s více než dvaceti uvařenými želvami, ještě v krunýřích. Na ochutnání jsem ale sílu neměl. Taková uvařená želva totiž vypadá jako živá, jen je vařená. Ale jinak když si představíte želvu jak spí s hlavou zataženou do krunýře, tak přesně takhle ty chuděry v krunýřích vypadaly.

Kotel plný vařených želv mi trochu vyrazil dech. A to fakt nemám často problém sníst leccos.

Kotel plný vařených želv mi trochu vyrazil dech. A to fakt nemám často problém sníst leccos.

Želvy a pavouci však nebyli jedinými kambodžskými specialitami, na které jsem na cestách po zemi národa Khmérů, tedy Kambodžanů, narazil. V hlavním městě Phnom Penhu jsem si oblíbil několik stánků na břehu Mekongu s podobnými pochoutkami.

Holátka vyžadují ke snězení, zejména poslušnou hlavu. Stejně ajko u cvrčků si i tady musíte říct, že to bude křupat jako popcorn.

Holátka vyžadují ke snězení, zejména poslušnou hlavu. Stejně ajko u cvrčků si i tady musíte říct, že to bude křupat jako popcorn.

Někteří prodavači seděli jen tak u svého kopce pavouků, jiní aktivně nabízeli různé hmyzí pochutiny a s pultíkem na krku popocházeli mezi místními i turisty. Vyzkoušel jsem cvrčky, znal jsem je už z Mexika a taky z Brna. Na Mendlově univerzitě totiž paní doktorka Borkovcová s kuchařem Petrem Ocknechtem již léta dělají ochutnávky jedlého hmyzu a propagují entomofágii.

Cvrčci patří ke klasice Entomofágie, Jedí se po celém světě. Jako většina hmyzu přebírají chuť přísad, takže je můžete jíst na sladko i na slano.

Cvrčci patří ke klasice Entomofágie, Jedí se po celém světě. Jako většina hmyzu přebírají chuť přísad, takže je můžete jíst na sladko i na slano.

Právě na tyhle dva jsem si vzpomněl, když jsem se u stánku zastavil a místní hmyzáky ochutnal. Na jednom místě měla paní prodavačka nejen sklípkany, ale i pražené žabky a několik druhů vodních brouků. Chutní byli hlavně potápníci, cvrčci, mám pocit chutnají všude stejně. Holátko jsem jen tak olíznul, ale nechutnalo mi.


You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *