Ovečkám rakouský farář Joe ordinuje šnaps!

I takhle může vypadat ráno na sjezdovce ve Voralbersku. Foto: Ludwig Berchtold

I takhle může vypadat ráno na sjezdovce ve Voralbersku. Foto: Ludwig Berchtold

Vydat se lyžovat do Rakouska, je dnes věc celkem běžná. Řada lidí si oblíbila známá či méně známá místa, jednou kvůli kvalitě služeb, jindy pro šířku sjezdovek, tu zase díky specifické a výtečné kuchyni. Já vám ale můžu nabídnout oblast, která byť je zapadlým koutem Rakouska, na hranicích se Švýcarskem, může se pochlubit kouzelnou přírodou a vrcholky dosahujícím ke třem tisícům metrů. Mluvím o oblasti Montafon v rakouském Vorarlbersku.

Tahle oblast nabízí kromě čtyřiašedesáti vleků a více než dvou stovek kilometrů sjezdovek také pohyb ve volném terénu.

„V Montafonu se pořádá nejsportovnější varianta lyžařského okruhu Montafon Totale. Výlet začíná již v sedm hodin ráno, trasa měří 36 kilometrů a lyžaři přitom překonají neuvěřitelných osm tisíc výškových metrů,“ popisuje jednu ze specialit letošní zimní sezóny Andrea Masal z vorarlberské turistické kanceláře. V této oblasti se pořádají také další ranní lyžařské výlety pro 80 – 100 osob, jakými jsou například Nova Exklusiv a Hochjoch Totale. V obou případech se lanovky uvádějí do provozu již v 7.20 hod., aby dopravily lyžaře na čerstvě upravené sjezdovky. A to je potom jízda.

Právě taková jízda může být důvodem, proč se po celodenním lyžování začít shánět po něčem, čím by se tak skvělý den dal oslavit. A zrovna v Montafonu, v malebném městečku Gaschurn když dostanete chuť na kořalku, vaše kroky by měly směřovat přímo na faru. Hned za vstupními dvěřmi tu totiž  farář má “kouzelnou” skříň. Nacpanou lahvemi se šnapsem. A má jich tu, jak bych tak řekl? Požehnaně!

Farář Joe je také velmi dobrým znalcem místních bylin.

Farář Joe je také velmi dobrým znalcem místních bylin.

Josef Egle, jak se zdejší kněz jmenuje vyrobí každý rok i dva tisíce lahví pálenek nejrůznějších chutí a přísad. “Někdo mi vyčítal, že se moje profese s výrobou alkoholu neslučuje. Já ale vždycky říkal , že mám na starosti nejen duši věřících, ale i jejich fyzické pohodlí,” vysvětluje sympatický třiasedmdesátiletý šedovlasý muž, kterému tu místní neřeknou jinak než Joe. Když tělo trpí, strádá i duše. “Když můžu někomu, koho třeba bolí žaludek, pomoci mým bylinkovým šnapsem z hořce, nevidím důvod, proč to neudělat,” dodává rázně a je zjevné, že místní ho mají rádi, nejen pro jeho neotřelý vztah k alkoholu, ale prostě pro jaký je.

Všemožné bylinky dělají všemožné chutě.

Všemožné bylinky dělají všemožné chutě.

Všechny přísady byliny, kořínky, houby, ale třeba také šišky z borovice limby si sbírá sám při výletech do okolních kopců, a že jich tu je. Doma ve sklepě pak pod jeho rukama v malé “alchymistické” kuchyni vznikají nejrůznější destiláty, které mají společný jmenovatel. Mají konzumentům především pomáhat. A tohle dělá už více jak třicet let. Bez znalostí medicíny, často z vlastní zkušenosti či s využitím tradičních receptů již léta “ordinuje” lidem se zdravotními problémy některý ze svých likérů.
Jeho kouzelná skříň obashuje na čtyři desítky druhů alkoholu. Od běžných ovocných kořalek jako je například hruškovice nebo méně obvyklý likér z brusinek, přes limbovici – alkohol ze šišek borovice limby a dokonce likér z hořce. “Mnoho bylin je dobrých na bolesti žaludku. Šalvěj si zase ode mne berou kamarádi, kteří často jezdí do Indie a Nepálu, kde hrozí akutní nebezpečí průjmů. Na posílení srdce se zase často používá “cirbenschnaps” tedy alkohol z šišek borovice limby,” vysvětluje Egle. Šišky se nakrájí na kousky a vloží se na 4-5 týdnů do lihu s cukrem. Pak směs přecedí a buď hned “předepisuje” nebo ještě jednou uloží s další, tentokrát ovocnou, pálenkou do sudu, kde alkohol další měsíc pracuje a pak se znovu přepálí. Zatímco druhá kořalka je hodně silná, ta první jen vyluhovaná připomíná spíše lehčí dámský likér.

Otec Joe se svými výtvory.

Otec Joe se svými výtvory.

Na posílení imunitního systému se zase používá usušený oddenek všedobru horského, rostliny známé také našim předkům jako mistrův kořen. “Je silně antiseptický a jeho použití je rozličné, já usušený kořen nosím stále u sebe a používám nejčastěji při žaludečních potížích,” ukazuje usměvavý farář krabičku s kousky usušeného mistrova kořene.
Do Gaschurnu přišel v roce 1999, aby vystřídal kněze Paula Burtschera. A sebou si přinesl i svůj neobvyklý koníček, který si ale místní věřící velmi rychle oblíbili. Nic ze své produkce totiž Joe neprodává v obchodech. “Většinu mých zákazníků znám z kostela z nedělní mše,” vysvětluje usměvaný duchovní. A jeho úsměv nezmizí nai po otázce, jak on sám to má s pitím alkoholu? “Každé ráno si dám malou skleničku enzianu, tedy hořcové kořalky. A často také již zmíněný mistrovský kořen. To je prevence, jinak ale prý pije jen, když jej něco bolí. Ale víte jak to je, čím je člověk starší tím častěji mu není dobře,” odpovídá se smíchem.

Tak jestli se do do Gashurnu ve vorarlberském Montafonu vydáte na lyže nebo jen tak v létě chodit po horách, nezapomeňte zaklepat na dveře domku hned vedle mítního kostela. Usměvavý otec Joe vás jistě nevyžene, když jej požádáte, zda-li byste si nemohli koupit některou jeho medicícnu.

A do těchto lahví se pak šnapsy stáčejí.

A do těchto lahví se pak šnapsy stáčejí.


You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

9 + 1 =