Bodamské jezero vám nic nedá zadarmo, říká rybář Franz Blum

Franz Blum, rybář.

Bodamské jezero mu dává obživu. Rakušan Franz Blum je na své povolání pyšný.

Už jich není ani na fotbal. Rakouských rybářů, které by jejich práce uživila, je na Bodamském jezeře sotva deset! Řemeslo s letitou tradicí pomalu mizí a příčiny jsou různé. Jedním z rybářů je i Franz Blum (36) z malinké vesnice Fussach na břehu jezera. Také on už přemýšlel, že s řemeslem skončí, ale zatím vytrval!

Rybář jsem po otci a dědovi, nic jiného jsem neznal

“Když jste dítě, a já byl s tátou v lodi na jezeře každý den od chvíle, kdy jsem začal chodit, a pak se rozmýšlíte, co dělat, máte najednou jasno.Od malička jsem neviděl nic jiného než rybaření a tak mě ani nenapadlo, dělat něco jiného,” říká sympatický usměvavý kudrnáč. 
Licenci k lovu ryb na jezeře zdědil po svém otci a ten zase po svém. Franz Blum je tak ve své rodině třetí generací rybářů na Bodamském jezeře v rakouském Vorarlbersku.
Když s ním projíždím vodní kanály, abychom se dostali na jezero, ze břehu jej zdraví snad všichni, co jsou venku. “Těmhle jsem včera vezl dávku čerstvých ryb na grilování. Jiní jsou zase pravidelnými hosty v mém malém bistru Fränsle’s v přístavu. Je to tu malé známe se všichni,” usmívá se ze zádi své lodi Franz Blum.

Čistá voda nedává rybám dost potravy

Nová přístavba bistra Fräncle's.

Nová přístavba bistra Fräncle’s vypadá jako loď, posedět na ní nad vodou je velmi příjemné.

Na jezero se vydává dvakrát denně. Večer jede rozhodit sítě a ráno kolem páté je začíná tahat ven z vody, přejíždí od jedné sítě ke druhé, třídí chycené ryby. Nejdále jezdí k asi 14 kilometrů od břehu. Rybařit smí všude. Podle hloubky. Všude, kde je hlouběji než 25 metrů jsou mezinárodní vody. Denně v průměru naloví kolem 12 kilogramů ryb. Maximum je 45 kilo.
Úlovky se v posledních letech zmenšují. Nejhorší za posledních 15 let byl rok 2015. To i Franz přemýšlel, že skončí. “Problém je v čistotě vody. Je to paradox, ale z hor k nám přitéká velmi čistá voda a pro ryby je tak málo živin. Proto nevyrostou do takové velikosti. Když ale nedávno přišly velké deště a z ulic se spláchla do jezera nečistota, na úlovcích to bylo hned vidět,” vysvětluje rybář.

Rybář Franz Blum

Rybaření na jezeře není vůbec snadné, říká Rybář Franz Blum.

Počasí na jezeře se mění každou minutu

I přes to, že úlovky ryb se zmenšují a je tedy čím dál těžší uživit se rybařením, Franz o své profesi mluví moc hezky. “ V tomhle počasí, když je slunce a bezvětří, je to na jezeře jako ve snu. Ale jsou dny, kdy se počasí mění každou minutou,” dodává dramaticky. Když se na západě objeví tmavé mraky, je třeba spěchat do přístavu. Během chvilky se prý zvedne vítr, a za pár minut jsou na hladině metrové vlny. “Pak je těžké stát na lodi a udržet ji v klidu,” říká.
Před sedmi lety si Franz udělal “radost”. V přístavu si otevřel malé rybí bistro Fränsle’s. Je to příjmený podnik pro všechny. Když jsem ho navštívil já, stály před vchodem dva stroje ve verzi cabrio – starý dieslový traktor Steyr a zcela nové Ferrari.

Klienti Franzova bistra

Klienti Franzova bistra jeden na starém Steyru a druhý v novém ferrari.

Bistro má nejen svoji vlastní kuchyni, a dokonce českou obsluhu, ale taky prodej čerstvých ryb. “Ryby, co tu prodávám jsem v devadesáti procentech ulovil já. Nakupuji jen zřídka, většinou pstruhy, kteří tu nežijí,” vysvětluje Franz. Jeho zákazníci podle něj mají rádi ten příběh, kdy na stůl dostanou rybu, kterou právě on ulovil ten den v jezeře.

Jeho největší úlovek v historii byla ryba z Bodamského jezera. Sumec, 227 centimetrů a osmdesát kilogramů. “Byl to cílený lov a já měl štěstí. Při běžné práci se takové velké ryby většinou nedočkáte,” říká.

Třeba bude i syn rybářem, byl bych rád, říká Franz

Rybář Franz Blum

Rybář Franz Blum by své řemeslo rád předal synovi.

Franz Blum tráví v lodi na Bodamském jezeře většinu svého času. Sítě pokládá a vytahuje šestkrát týdně, kromě neděle. K tomu vede svoje bistro, které má otevřeno přes sezónu vždy od května do září.“Můj otec to měl mnohem lepší. Byl jen rybář. Úlovky byly o mnoho větší a pak vše, co naychtal jen prodal velké firmě na zpracování. Já se musím starat nejen o rybaření, ale o marketing, chod bistra…. je toho najednou mnohem víc,” povzdechl si Franz, kterému jeho otec stále pomáhá s opravou sítí. “Nemám na to čas, a ještě to nesnáším,” vysvětluje.
Volněji v roce má Franz a jeho rodina v listopadu a v prosinci. “To pak jezdíme lyžovat, i když moc dobrý lyžař tedy nejsem,” usmívá se.
Přesto, že rybaření na Bodamském jezeře jistě není procházka růžovým sadem je z Franze cítit, že dělat jinou práci si moc nedovede představit. “Občas se mnou jezdí i šestiletý syn, to když nemám v plánu strávit na jezeře třeba pět hodin, tak dlouho ještě nevydrží. Ale byl bych moc rád, kdyby v mém řemesle pokračoval, i když to není žádný med,”  říká s  nadějí  v hlase trochu zasněně Franz.


You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

+ 23 = 27