Své biatlonové naděje jsem pohřbil v jihotyrolské Anterselvě. Vyzkoušet si biatlon na vlastní kůži je ale skvělý zážitek.

biatlon_anterselva_hajek_1

Biatlonový úsměv mi docela jde, ostatní už je trochu horší. Zejména pohyb na lyžích.

Už ve středu se v severoitalském Anholtzu-Anterslvě rozjedou na běžkách nejlepší biatlonisté světa. Naši si vedou také velmi dobře. Gabriela Soukalová je stále jedničkou mezi ženami a Ondřej Moravec či Michal Šlesingr i další členové českého týmu, se za své výsledky také nemusejí stydět.
Já se do biatlonu zamiloval, když jsem v Novém Městě na Moravě fotografoval v roce 2013 mistrovství světa. Nadchla mě svižnost závodu, napětí a švih, s jakým se po každé střelbě měnilo pořadí. Tam jsem se poprvé setkal s hvězdami jako je třeba Martin Fourcade. Pokud jde o moje sportovní ambice, tak jsem spíše věčný začátečník, ale běžkami jsem dosud nepolíben, až na jednu malou zkušenost. A ta je právě z italského Antholtzu – Anterselvy.

Holky, co v Anterselvě trénovali svištěli kolem mě jako vítr. A taky parádně střílely.

Holky, co v Anterselvě trénovali svištěli kome mě jako vítr.

Před dvěma lety jsem měl možnost právě tady poprvé stoupnout na běžky a vyzkoušet si, jaké to je. No, upřímně můj výkon se nepřiblížil ani rodinné vycházce Ondřej Moravce s malou dcerkou. Přesto to byla skvělá zkušenost, a já na moji návštěvu severoitalského biatlonového areálu každý rok u televize moc rád vzpomínám.

Biatlonový instruktor Christian, byl velký sympaťák, ale nešetřil mě.

Biatlonový instruktor Christian, byl velký sympaťák, ale nešetřil mě.

Na starost nás tehdy dostal zdejší ostřílený biatlonový instruktor Christian, sám aktivní biatlonista. Moje obavy, že jsem na běžkách nikdy nestál, rozprášil sdělením, že jednou se prostě začít musí. A tak jsem začal. Po krátké instruktáži, jak se bruslí, jak se odráží hůlkami a jak se sjíždí z kopců, jsme si mohli vyzkoušet, pár “temp” na rovince za střelnicí. Nespadl jsem, i když některé moje balancování připomínalo spíše krasobruslení, ale nabyl jsem dojmu, že na to mám talent. A tak když Christian zavelel, že se jde na sjezd, stál jsem na malém můstku přes potok, odkud jsme měli sjet řekněme dvacet metrů, jako první. Sebevědomí mi opět stouplo, protože i cesta nahoru se obešla bez pádu, jakkoliv jsem jistě vypadl spíše jako klaun na lyžích, než profi biatlonista.

Pády, pády, pády. To byla moje biatlonová zkušenost. Přesto zůstávám velkým fanouškem tohoto sportu!

Pády, pády, pády. To byla moje biatlonová zkušenost. Přesto zůstávám velkým fanouškem tohoto sportu!

První trable však přišly záhy. Mírný, ale opravdu mírný sklon můsku mi dělal velké potíže a já nemohl zastavit lyže. Až jsem se oběma rukama chytil dřevěného zábradlí, měl jsem svoji polohu za stabilizovanou.
Moji kolegové, zjevně zdatnější a zkušenější, se postavili za mne a čekali, co bude. Christian mi dal zespoda jasné znamení, abych se spustil dolů a objel jej zprava. Zkušeně jsem se tedy pustil zábradlí a než jsem se stihl odstrčit hůlkami, seděl jsem na zadku s nohama zamotanýma tak, že jsem nevěděl, kde začít s rozplétáním. Kolegové mezi tím všichni spokojeně sjeli dolů a už si zase stoupali za mne na druhé kolo.

Dolů jsem nakonec sjel tak ryhel, že mě kolega ani neazostřil.

Dolů jsem nakonec sjel tak ryhel, že mě kolega ani neazostřil.

Nakonec jsem se dolů přece jen spustil.

Nakonec jsem se dolů přece jen spustil.

Já se mezi tím rozpletl a opět jsem stál na běžkách, držíce se oběma rukama zábradlí. Nohy jsem tentokrát dal do opravdu výstavního pluhu, a tak když jsem zase dostal pokyn, abych sjel dolů, spadl jsem až v půli cesty!
Po čtyřech jsem se vyhrabal znovu na můstek s jasným cílem alespoň jednou sjet až dolů ke Christianovi. To se nakonec povedlo a já spadl na prdel a po jeho pravém boku.

Když už jsem se na běžkách udržel, stál jsem dost dobře!

Když už jsem se na běžkách udržel, stál jsem dost dobře!

Mírně vyčerpán jsem se postavil na nohy a čekal, až zbytek skupinky vypiluje styl sjezdu a těšil se na střelnici. Tam jsem čekal, že zaboduji. Mám doma vzduchovku a na táboře jsem ve střelbě nidky nebyl horší než pátý. Před pětadvaceti lety!

V leže jsem dvaktár po sobě vyčistil pětici terčů. Moje sebevědomí šlo nahoru.

V leže jsem dvaktár po sobě vyčistil pětici terčů. Moje sebevědomí šlo nahoru.

Christian nám vysvětlil, jak s malorážkou zacházet. Překvapilo mě, že váží jen tři a půl kila, ale i tak se na deseti kilometrech asi dost pronese.
A pak už to jelo. Položky z leže byly výrazně lepší než položky ve stoje. Ze země jsem vyčistil všech pět terčů hned dvakrát po sobě. Ze stoje už tam nějaká chybka byla, ale opět jsem měl pocit, že jsem v tom opravdu dobrý. Dokonce i Christian nešetřil pochvalami, řekl doslova: “Opravdu střílíš dobře,“ čímž moje sebevědomí jen posílil. Ani ne za minutu však ve svém hodnocení pokračoval: ”Zkus si ale představit, že jedeš na poslední položku, v nohách máš deset kilometrů a víš, že když uděláš chybu přijdeš o medaily. S tebou jeden dalších třicet biatlonistů, z nichž všichni jsou přibližně stejně dobří jako ty. Za tebou bouří několik tisíc diváků a ještě třeba sněží a pofukuje vítr. To je pak míření o dost horší.”

Z leže mi to prstě šlo dokonce i bez podstavce hlavně. Ne že by ho profi biatlonisté používali.

Z leže mi to prostě šlo dokonce i bez podstavce hlavně. Ne že by ho profi biatlonisté používali.

Posmutněl jsem. Na běžkách jsem neuběhl ani 50 metrů. “A střelba závodníkům i tak běžně trvá do 30 vteřin, ty jsi v leže mířil přes minutu,” boural mé sebevědomí instruktor. Pak se usmál a dodal: ”Ale pobavili jsme se, ne?”  Můj zadek pomalu začínal přicházet k sobě a já věděl, že ze všech těch pádů budu mít dost modřin. Pochopil jsem tedy velmi záhy, že biatlonista ze mě už nebude, i tak jsem ale tuhle skvělou zkušenost moc rád.

Christianovi se navíc povedlo postavit mě do pozice, kdy to na fotce vypdá, že opravdu jedu biatlon. Ale nejel jsem!

Christianovi se povedlo postavit mě tak, abych vypadal jako, že jedu biatlon.

Můj postoj na běžkách není zrovna ukázkový, ale je to alespoň důkaz že jsem na běžkách stál.

Můj postoj na běžkách není zrovna ukázkový, ale je to alespoň důkaz že jsem na běžkách opravdu v  Anterselvě stál.

Biatlonistou se v Anterselvě může na chvíli stát každý. Biatlonová škola tu poskytuje nejen hodinové kurzy pro jednotlivce, ale i vícedenní soutředění pro skupiny. A kdo už nějakou zkušenost má a chce si jenom zaběhat v místech, kde závodí biatlonové hvězdy, může se na trať vydat sám.

V Anterselvě jsem si to fakt užil! Tak tenhle týden fanděte!

V Anterselvě jsem si to fakt užil! Tak tenhle týden fanděte!

Půjčit si můžete celé vybavení, včetně lyží i pušky. Instruktoři připraví terče a dokonce můžete naostro vyzkoušet i závod. K dispozici je na třicet kilometrů tras, jak pro začátečníky, tak pro pokročilé, ať využíváte klasický styl nebo bruslíte. Dokonce je tu osmikilometrová vysokohorská trať v sedle Passo Stalle. Stopa tam vede ve výšce kolem dvou kilometrů a vy tak budete mít nádherené výhledy na okolní hory.

Už se těším až od středy začnou z Anholtzu-Anterselvy přímé přenosy z biatlonových závodů světového poháru. Poběží se v kulisách dolomit, kde to mám tak rád.


You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

60 − 56 =