Nocleh v autobuse proměnil Vietnam v dočasné peklo!

Strávil jsem tu bezmála měsíc a musím říci, že Vietnam mne nadchl. Vysoké hory na severu, písečné pláže na jihu, nádherná příroda a neuvěřitelný svět vodních kanálů v deltě Mekongu. Prostě je to země neomezených možností.

vietnamské hory

Hory v Sa Pa na severu Vietnamu.

Vietnam vlakem, busem i lodí

Vzdálenosti na více než dva a půl tisících kilometrech „délky“ můžete překonávat nejrůznějšími způsoby. Většina z nich je více, či méně komfortních ať už létáte místními aerolinkami nebo cestujete velmi dobře fungujícími vlaky. Také malé mirkobusy či obyčejné autobusy při cestách na menší vzdálenosti jsou bez problémů. Zatím co nákup lístků na vlak se děje s předstihem, je to tak lepší a máte jistotu, že odjedete z daného míst kdy chcete, autobusy s většinou kupují na místě před odjezdem.

Lodě na moři

Zátoka okolo vesnice Cat Ba, nedaleko proslulé Ha Long Bay.

Caz Ba – Malá zátoka Halog Bay

Ve vesnici Cat Ba přezdívané malá Halong Bay, je kouzelným místem s jeho z moře vystupujícími vápencovými skalami. Plavba na lodi je silným zážitkem a stojí za to.

Kromě velkých lodí jsem na malých veslicích prozkoumával plovoucí vesnice, kde žijí pěstitelé ústřic. Jejich domovy na vodě jsou natolik dokonalé, že na pontonech poskakují dokonce psi, kteří obydlí hlídají. Strávil jsem zde asi tři dny a tak byl čas vydat se dál. V plánu jsem měl dorazit až do císařského města Hué v centrálním Vietnamu. A tak jsem zvolil kombinovanou dopravu. Do Haiphongu lodí a odtud přes noc do císařského města Hué. To jsem ale ještě netušil jakou osudouvou chybu jsem udělal, když jsem pro druhou část cesty zvolil dopravní prostředek mě dosud neznámý – lůžkový autobus.

Vietnam autobusem? Jednině v sedě!

Zbývajících dvanáct hodin jsem nejen nespal, ale pekelnou jízdu jsem si zpestřil několika výlety na toaletu. Musel jsem ale přelézt moje dva spolunocležníky, kteří spokojeně spali a před toaletou si nandat něco jako holinky. Neptejte se proč!

Postele v spacím autobuse

Byl jsem jízdou ve spacím autobusu tak konsternovaný, že jsem toho ani moc nevyfotil.

A pozor lůžkový autobus není lůžkový vlak! “Sleeping bus” jak byl tento druh dopravy honosně nazýván se ukázal jako vietnamská pomsta za všechna příkoří, která jsme my Evropané tomuto pilnému národu učinili. Jen pořád nechápu, proč si za terč své pomsty vybrali mě. Přitom já dokonce i po této hrůzné zkušenosti všechny Vietnamce, s nimž přijdu do styku zdravím jejich oblíbeným Xin chào! (čti:Sin ťao), a tohle etnikum mám moc rád.
Nicméně, byl jsem to já, kdo na trase z Haiphongu do Hué myslel, že zemřu potupnou smrtí v plastové rakvi, kterou řidiči vydávali za lůžko.

Jít za jízdy na záchod, zvládne jen akrobat

Vyšla na mne postel na “pětce” vzadu. Místo, které v obyčejných busech bývá pohodlné tady představovalo to nejhorší místo ve voze vůbec, především proto, že to byla horní postel. Mělo mě to napadnout, už když jsem si u vchodu do autobusu musel sundat boty. Ty jsem si pak dal do přihrádky “v nohách” a nasoukal jsme se do výlisku o rozměrech 170×50 centimetrů, v tomhle dopravím prostředku vydávaném za lůžko. Jak jsem vzpomínal na evropské autobusy, kterými jezdím vlastně docela rád, ale hlavně velmi často.

Zalehl jsem a usnul, asi po hodině jsem se vzbudil, protože citlivý řidič najel v plné rychlosti, řekněme méně citlivě, na jeden z tisíce mostů na cestě a já se praštil do hlavy o klimatizaci. Ta i v obyčejných autobusech vede u stropu kolem oken. Navíc jsem zjistil, že studený vzduch mi za tu hodinu stihl nachladit svaly za krkem,  ty bolely a pro mne se tak každý most a jeho hrany při nájezdu a sjezdu staly torturou. Zbývajících dvanáct hodin jsem nejen nespal, ale pekelnou jízdu jsem si zpestřil několika výlety na toaletu. Musel jsem ale přelézt moje dva spolunocležníky, kteří spokojeně spali a před toaletou si nandat něco jako holinky. Neptejte se proč!

Vlak z ČKD v Hanoji na nádraží.

Vlak z ČKD v Hanoji na nádraží. I to je dnešní Vietnam.

Po takovéto zkušenosti  byla pro mne ve Vietnamu jízda vlakem balzámem na duši. Prostorná kupé, nádherné výhledy z oken, žádná klimatizace, postele měly skoro dva metry a vlak se díky lokomotivě z ČKD Praha pohyboval plynule. Tady jsem si uvědomil, že vlaky mají budoucnost!

Pro lepší pohyb po Vietnamu se mrkněte na průvodce Lonely Planet.


You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *