Když jsem se zamýšlel nad názvem téhle stránky, měl jsem obavu, že to nikdy nespustím. Uvízl jsem v problému, že bez názvu nemá nic smysl. 🙂  Je to tak vždycky, když chci vymyslet něco originálního a tlačím to silou. Vlastně nejhorší to je vždycky než si sednu a v klidu si začnu psát na papír všechny nesmysly, co mě napadnou Prostě, jak to dostanu z hlavy, je hned líp. Do toho mi hodně pomáhá moje žena, která i když ona si to nemyslí, má velkej smysl pro humor. A tak nějak vznikal i název tého stránky.

Prostě jsem začal sázet na papír nejrůznější blbosti. Od prvních návrhů, kde bylo slovo cestovat, cesty, toulky jsem přešel plynule k toulavému psu, pak přišlo z Rajhradic do světa, vesničan na cestách…. Prostě spousta hloupostí a nepožitelných variant, které jsem ještě navíc chtěl převést do angličtiny. A zase jsem skončil u otázky, co je pro moje cesty společné. Ať jedu kamkoliv, na Vysočinu nebo do Hong Kongu, sám nebo s někým, na vlastní pěst nebo na pozvání, vždycky mám foťák. Ale tohle mě od ostatních nijak neodlišuje, tak cestuje kde kdo. Navíc domén, kde je slovo fotograf, foťák, kamera jsou mraky.

A pak mě při prohlížení fotek napadlo, že skoro na všech mám něco na hlavě. Je to tím, že jsem skoro plešatej a tak ať je zima nebo peče sluníčko, musím mít hlavu schovanou.  A mám. Většinou pod kloboukem. Navíc jsem po otci podědil zálibu v nejrůznějích čepicích, čapkách, hučkách, kloboucích a vůbec pokrývkách hlavy. A tak jsem, začal vzpomínat, kde všude byl můj klobouk, co jsem s ním zažil.

Proč My Lost Hat? Ztracený klobouk na cestách.