Jídelníček cestovatele aneb, co vám může přistát na talíři na cestách! Díl třetí: Kambodža

Pojízdný stánek s dobrotami na břehu Mekongu v kambodžské metropoli Phnom Penhu.

Už jsem se tu zmiňoval o různých podivnostech ve Vietnamské kuchyni, se všemi těmi hadími srdci, psím masem a žábami. Na obhajobu je však třeba říci, že vietnamsští kuchaři nabízí také spoustu skvělých jídel, která i u těch nejvietnamcovatějších Vietnamců v České republice neochutnáte, protože prostě nemají ty správné ingredience a přivézt je z Vietnamu by bylo drahé nebo je to rovnou nemožné.

V druhém díle “seriálu” jsem mluvil o Peru a jeho smažených morčatech, syrových rybách – ceviche a dalších zvláštnostech tamního stravování.

Dnes bych se rád vrátil do Asie. V sousedství Vietnamu leží jedna z nejchudších zemí světa. Chudoba jejich obyvatel je vyvážena spoustou krás, ať už je to dosud málo objevené exotické pobřeží Thajského zálivu v jihočínském moři nebo historickými skvosty jako je starobylé Khmérské město Angkor na severozápadě země u Hranic s Thajskem. .

Pečení pavouci jsou v Kambodži k sehnání skoro všude.

Tahle země rovněž nabízí spoustu bizarních zážitků spojených s jídlem. Patrně největší atrakcí je malé městečko Skuon, kde dost často zastavují spoje jedoucí z hlavního města Phnom Penhu k chrámum Angkoru na severu země. Místní ženy zde na velkých tácech nosí desítky obřích pavouků, sklípkanů a tarantulí, ugilovaných do křupava.

Kopec pavouků na břehu Mekongu v Phnom Penhu.

Mnozí prodavači pro umocnění zážitku po sobě nechávají lézt ještě živé sklípkamy. Tradice pojídání pavouků se zde prý zrodila za krutovlády Pol Pota v sedmdesátých letech, kdy o jídlo byla nouze. Místní tenkrát prý zkusili sníst sklípkana a překvapivě to šlo. Tak u toho zůstali. Pavouky dnes ale můžete koupit klidně i v hlavní městě nebo v podstatě na každém větším trhu.

Taková vařená želva vypadá jako ta živá, jen je uvařená!

Když jsem dále pátral po nejrůznějích specialitách kambodžské kuchyně narazil jsem pod střechou jednoho z bufetů na silničním odpočívadle na cestě do Siem Reap, výchozího města pro poznávání Angkoru, další chuťovku. Obří plechový kotel s více než dvaceti uvařenými želvami, ještě v krunýřích. Na ochutnání jsem ale sílu neměl. Taková uvařená želva totiž vypadá jako živá, jen je vařená. Ale jinak když si představíte želvu jak spí s hlavou zataženou do krunýře, tak přesně takhle ty chuděry v krunýřích vypadaly.

Kotel plný vařených želv mi trochu vyrazil dech. A to fakt nemám často problém sníst leccos.

Želvy a pavouci však nebyli jedinými kambodžskými specialitami, na které jsem na cestách po zemi národa Khmérů, tedy Kambodžanů, narazil. V hlavním městě Phnom Penhu jsem si oblíbil několik stánků na břehu Mekongu s podobnými pochoutkami.

Holátka vyžadují ke snězení, zejména poslušnou hlavu. Stejně ajko u cvrčků si i tady musíte říct, že to bude křupat jako popcorn.

Někteří prodavači seděli jen tak u svého kopce pavouků, jiní aktivně nabízeli různé hmyzí pochutiny a s pultíkem na krku popocházeli mezi místními i turisty. Vyzkoušel jsem cvrčky, znal jsem je už z Mexika a taky z Brna. Na Mendlově univerzitě totiž paní doktorka Borkovcová s kuchařem Petrem Ocknechtem již léta dělají ochutnávky jedlého hmyzu a propagují entomofágii.

Cvrčci patří ke klasice Entomofágie, Jedí se po celém světě. Jako většina hmyzu přebírají chuť přísad, takže je můžete jíst na sladko i na slano.

Právě na tyhle dva jsem si vzpomněl, když jsem se u stánku zastavil a místní hmyzáky ochutnal. Na jednom místě měla paní prodavačka nejen sklípkany, ale i pražené žabky a několik druhů vodních brouků. Chutní byli hlavně potápníci, cvrčci, mám pocit chutnají všude stejně. Holátko jsem jen tak olíznul, ale nechutnalo mi.