Tohle musíte zkusit! Jízda na böcklu je fakt zábava!
Svištět si to z kopce v Jižním Tyrolsku na Böcklu není žádná sranda!
Svištím si to šílenou rychlostí z kopce zasněženou krajinou Jižního Tyrolska a už podruhé ten den lituji, že jsem se nechal přemluvit k něčemu neznámému. Poprvé to byl výlet na sněžnicích a teď tohle! Jestli se nezřítím ze srázu, jistojistě se rozsekám někde o strom. Tak tohle je ten prokletý “Böckl”!
Na co jsem to zase vlezl
Přesně tyhle myšlenky se mi honily hlavou, když jsem po téměř dvouhodinovém výstupu na Hochkreuz nad jihotyrolskou vesnicí St. Magdalena, už dost unavený, sjížděl na podivném udělátku asi pětikilometrouvou trasu pro sáňky. Jedinou motivací bylo, že můj o dost starší kolega to nejen zvládl, ale navíc si to očividně užíval. A tak jsem se nechtěl nechat zahanbit. A byla to prostě paráda!
Můj o dost starší kamarád si böckl užíval výrazně víc než já.
Historie böcklu
Původně tady název Böckl používali pro stoličku na dojení krav. Později se vžil pro tuhle “slátaninu” sáněk a lyží. “Prostě vezmeš jednu lyži, zkrátíš ji, na ni napevno přišroubuješ sedátko, kterému dáš po stranách dvě ucha, aby ses měl za co při jízdě chytit,” vysvětluje mi s širokým úsměvem padesátník-čekatel s vizáží třicátníka, protřelý horský vůdce Paul Sapelza a já pořád přemýšlím, koho mi tenhle člověk připomíná. Jižní Tyrolsko, provincie na severu Itálie, bylo ještě před šedesáti lety především zemědělskou oblastí. Turisté i lyžaři jej objevili až později a místní farmáři a pastevci lyže nepoužívali, protože na ně neměli peníze. A tak zdejší kopce sjížděli právě na böcklech.
A jedem!
Paul tuhle tradici nejen udržuje, sám böckly vyrábí, ale snaží se ji i předávat dál. Na své výpravy na sněžnicích se zákazníky si své vozítko nosí vždy s sebou. “Jsou to dvě kila navíc na zádech do kopce, ale ta jízda dolů pak vždycky stojí za to,” směje se pod namrzlou čepicí, když společně stoupáme na vrchol Hochkreuz v mlze husté tak, „že by se dala krájet“.
Jízda na böcklu je pořádný adrenalin!
Naštěstí Paul vytahuje domácí kořalku, já se také nedám zahanbit a tak si vzájemně pochválíme své vzorky. A je čas sednout na böckl, vypnout pud sebezáchovy a frčet dolů. Dvacet minut pekelnou rychlostí. Nejdřív panika, že spadnu, pak úleva, že to zvládnu a nakonec euforie a radost. Zkuste to taky.
I ve vysokém sněhu je cesta dolůna böcklu dst zajímavá.
Paul – výrobce böcklů, horský vůdce a dvojník Jaromíra Jágra
Jeho životní příběh je často k neuvěření. Mnoho let pracoval jako horský vůdce ve Švýcarsku a v Německu, pak si založil vlastní podnik Alpischule Pustertal a vodí po Dolomitech turisty nejen v létě, ale i v zimě. “Hlavně mám rád lidi, hory samozřejmě taky, ale lidi víc. Baví mě je potkávat,” vysvětluje svoji motivaci k náročné práci. K tomu si v St. Magdaleně vymyslel, že ve volných chvílích rozebere jeden z nejstarších domů ve vsi, postavený v letech 1530-1533, a zachovalé dřevěné trámy použije na výstavbu repliky téhož domu o pár stovek metrů dál. “Hostům nabízíme bydlení bez wifi připojení, udělali jsme z toho přednost,” usmívá se.
Dům, kerý Paul opravoval, či přestavoval, je několik století starý.
Také pro kamarády a známé staví již zmíněné Böckly. “V Brunnecku je nějaký obchod, ale není to ono. Navíc to stojí strašně peněz, prý 250 eur za kus,” rozpovídal se horal zapřený rukama v zárubni z trámů starých půl tisíciletí a já už vím, koho mi připomíná. Když si sundal čepici a pod jeho kudrnatými vlasy se rozsvítila drobná očka, stál přede mnou Jaromír Jágr. Možná se mi to jen zdálo, to už z fotografie posuďte sami.
Tak co připomíná vám Paul taky Jaromíra Jágra?
