Ludovic pokračuje v lyonské tradici tkaní hedvábí

Obchůdek v jedné z ulicček Lyonu patří k dílně na zpracování hedvání.

Když jsem nedaleko katedrály sv. Jana Baptisty ve francouzském Lyonu vstoupil do malého krámku s hedvábím, byla to jen zvědavost, jestli bych tu nemohl pořídit nějaký dárek pro moji ženu. Vracel jsem se po třech dnech v Burgundsku domů a měl jsem dojem, že bych jí měl přivézt něco hezkého. Hedvábí? Neznělo to špatně. Zvonek na dveřích přivolal majitele útulného obchůdku a ten se hned začal zajímat, co by mě asi nejvíc zajímalo.

I takovou látku umí na tkalcovském stavu vytvořit Ludovic De La Calle.

Obklopen luxusními kravatami, šálami, šátky a dalšími krásnými věcmi jsem se s ním dal do řeči. Myslím, že už v té chvíli bylo i jemu jasné, že si nic nekoupím, cenovky nesly většinou trojmístné cifry.  Sympatický muž s lehce zvlněným šedým mikádem se na mne přesto usmál a začal mi vysvětlovat, co že se to vlastně v jeho krámku děje.

Tradice tkaní hedvábí v Lyonu má stovky let

Dílna na tkaní hedvábí v Lyonu.

“Jmenuji se Ludovic de la Calle a jsem jedním z tradičních tkalců hedvábí z Lyonu,” vysvětlil mi ochotně a pozval mne do zadní místnosti za obchůdkem. Právě tady vznikají ty nejkrásnější látky. Místnost byla spíše temná, přeplněná kusy látek, ale především desítkami ba stovkami špulek s hedvábnými nitěmi. Kolem se po stolech povalovaly tkalcovké člunky a obrosvké vzorníky nití se stovkami odstínů barev. Celé místnosti však vévodil krásný dřevěný tkalcovský stav, s nejrůznějšími převody a závažími.

Historický tkalcovský stav Ludovic de La Calle stále používá ke tkaní hedvání.

Ludovic se ke stavu bez řečí posadil a začal mi ukazovat, jak funguje. “Vyrábíme tu v Lyonu látky tradičním způsobem od 19 století. Já sám jako tkadlec pracuji čtyřicet let. Momentálně mám vyrobit 100 metrů této látky,” ukázal do stroje, abych věděl, jak má výsledná látky vypadat. “Počítám, že ji budu tkát tak rok, je to obrovské množství práce,” usmál se.
Ludovic si nasadil brýle a vrátil se do minulosti. “Pětadvacet let jsem tkal hedvábné látky v lyonské čtvrti Croix Rousse, ale nakonec jsem svůj stav vrátil sem do čtvrti St. George, kde se tkalo od 16. století až do renesance. Jsem tu spokojený a šťastný, zdejší domy a ulice mají krásnou atmosféru. Mám rád, dkyž večer zamknu krámek a vydám se odtud domů, podobně jako to dělali lyonští tkalci po celá staletí,” zasnil se sympatický francouz.

Deset tisíc stavů na zpracování hedvábí na začátku, deset dílen na konci

Odstíny hedvábných nití pro tkaní látek.

Lyon byl od nepaměti evropským centrem pro zpracování hedvábí. Již v roce 1466 francouzský král Ludvík XI. založil v Lyonu první královskou manufakturu na zpracování hedvábí. Ulice ve městě jsou dodnes protkány desítkami tzv. traboules. Pod tímto názvem se skrývá síť zkratek jdoucích napříč centrem města, často přes soukromé dvory a dvorky. Místy, která by běžného návštěvníka ani nenapadlo použít. Mnohdy se takový traboules skrývá za domovními dvěřmi, které si lze otevřít bzučákem na stěně. Zkratky využívali výrobci a zpracovatelé hedvábí, aby hotové výroky dostali, co nejrychleji k zákazníkům, nebo naopak zboží ze skladů do dílen. Roku 1540 udělil král František I. městu monopol na zpracování hedvábí. Po tomto roce všechno hedvábí přivezené do Francie muselo projít přes lyonské sklady. O sto let později bylo v Lyonu a okolí odhadem 10 tisíc tkalcovských stavů.

špulky s nitěmi a kniha vzorů látek.

“Dnes je moje dílna jednou z deseti posledních v Lyonu, kde se zpracovává hedvábí tradiční metodou. Uvidíme, jak dlouho ještě vydržíme odolávat,” skončil ná rozhovor otázkou.
Pomalu jsem se vytratil z obchodu a vydal se dále do centra města. Čekala mne večeře v jednom z místních bouchonů, tedy tradiční Lyonské restauraci.

Tkalcovské člunky a nitě na stěna historické dílny na zpracování hedvábí.

Chystáte se do Francie? Možná se vám bude hodit dobrý průvodce. Já na cestách používám průvodce od Lonely Planet.