Rolboval jsem sjezdovky na Kronplatzu v Jižním Tyrolsku!
Sedáme do vyhřáté kabiny supermoderní rolby Pisten Bully 600 Polar na spodní stanici lanovky Ruis pod jihotyrolským vrcholem Kronplatz. Její interiér si nezadá s kokpitem moderního letadla. “Knipl” je plný tlačítek, páček a dalších ovládacích prvků, které reagují na sebemenší dotyk prstu. Nutno říci, že pohodlněji nesedím ani ve svém osobním autě. Z vysokého sedadla vidím přes čelní sklo, jako přes výkladní skříň.
V rolbě na Kronplatze.
Rolbař Matin vyráží do práce
Řidič se jmenuje Martin a v téhle partě patří k těm starším. “Je mi pětačtyřicet a s rolbou jezdím už patnáct let. Mám tu práci rád. Nejtěžší na ní přitom není to, že se pracuje od pěti odpoledne do noci a často se sem kvůli nově nasněženému sněhu vracíme ještě třeba v půl páté ráno. Nejtěžší je získat ten správný pocit ze sněhu na sjezdovce,” vysvětluje sympatický blonďák Martin. “Tahle mašina se v každém typu sněhu chová jinak. Nejhorší je sníh, který taje, protože je strašně těžký a stroj dostává zabrat,” vysvětluje rolbař a pozvolna se vydává do prudkého kopce, kterým ještě před hodinou svištěli dolů z vrcholu Kronplatzu lyžaři.
Rolbař Martin pracuje na Kronplatze už řadu let.
Rolba se opovážlivě naklání na prudkém snahu, chytám se madla a Martin se směje. “Buď v klidu. Ještě jsem neviděl, že by rolbu někdo převrátil. Má širokou základnu, spíš se stává, že sjede ze svahu. Proto máme na ‘zádech’ ocelové lano. To je až kilometr dlouhé a používám jej právě při úpravě těch nejprudších částí,” dodává Martin. Pod jedním ze sněžných děl v horní části sjezdovky jej zahakuje do zabetonovaného ocelového očka a po celou dobu práce je jištěný.
Při úpravě nejprudších částí sjezdovek jistí rolbu až kilometr dlouhé lano.
Sjezdovky na Kronplaztu neutichají ani v noci. Rolbaři na nich připravují ranní „manšestr“
Celkem na Kronplatze, známém jako jedno z nejmodernějších středisek v Alpách, upravuje 116 kilometrů sjezdovek třicet sněžných roleb. Ty se z vrcholku v 2275 metrech spouštějí na tři strany. A práce je tu skutečně dost. I když nepadá sníh, sjezdovky připravuje neuvěřitelných 346 sněžných děl, které garantují možnost lyžovat až téměř do konce dubna. Rolbaři se tady stále mají co ohánět.
Každý stroj má kromě širokých pásů v přední části radlici, která sníh shrnuje a vhodným natočením přesouvá z jednoho místa sjezdovky na jiné, většinou více vyježděné. Vzadu pak má rolba frézu a tzv. finišery, které dělají z ranních sjezdovek onen pověstný “manšestr”. Když vidím s jakou jistotou a bravurou Martin přemisťuje závěje sněhu ze spodní části lanovky do hořejších partů, smekám.
Pohled z rolby na Kronplatze.
Pak zastavíme a rolbař vybíhá na sjezdovku s výstražnou cedulí opatřenou oranžovýcm světlem. “Je to kvůli bezpečnosti, nikdy nevíte, který blázen se bude řítit po noční sjezdovce z vrcholu dolů. Je to sice zakázané, ale jistit se musíme. Sám vím jen o jednom případu, kdy lyžař narazil do rolby, ale naštěstí se mu nic nestalo,” vysvětluje rolbař.
Asi po hodině je už tma jako v pytli a sjezdovka je upravena tak z pětiny. Martinovi jsem poděkoval a po upravené sjezdovce se vydal zpět k autu zaparkovanému u dolní stanice lanovky.
Noční fotky sněžných “krabů” na Kronplatze vypadají dost dobře.
Když jsem se zdola rozhlédl po okolních kopích, viděl jsem jako bludičky reflektory všech sedmi strojů. Pečlivě a důkladně upravovaly sjezdovky, aby se po nich ráno mohli z vrcholu Kronplatzu spustit nadšení lyžaři. A jsou dny, kdy se jich tu v celém středisku vystřídá i několik tisíc za den.
