8 nejlepších jídel, která jsem snědl na cestách v roce 2016

Cizrna mi přijde jako nudné jídlo, ale v kombinaci s těmito krevetami v restauraci Sol de Mar ve Španělsku to byla skvělá!

Na cestách strašně rád jím místní jídla. Vlastně neznám nikoho, kdo by rád nejedl. Nicméně, když jsem na cestě po vlastní ose, tak se zase tak často k jídlu neodstanu. Srdce fotografa a objevitele mi říká, že kdo jí, zdržuje se. Uznávám, že když se to napíše, nezní to zrovna rozumně.  Ale když se odpoledne na cestě, a můžu být kdekoliv, skloní slunce k horizontu a stíny se začnou protahovat, nemám na jídlo ani pomyšlení. A často uléhám do postele nebo spacáku s prázným žaludkem. Výjimkou jsou press tripy, kde se jíst musí, protože zkrze jídlo, se ta která destinace také představuje. A tak když jsem na takové cestě v Jižním Tyrolsku, nemůžu vynechat špekové knedlíky, v Nepálu momo nebo rybí speciality v Portugalsku.

A tak se mi vloni na stůl dostala spousta dobrot. A o některých z nich bych Vám rád napsal pár vět a možná vás tak inspiroval k jejich vyzkoušení. Věřte, že nic šptatného bych vám nedoporučil.

Lanýžový knedlík, jak jinak než v Jižním Tyrolsku

Prostě Jižní Tyrolsko. Knedlíky na tisíc způsobů. Jako tenhle lanýžový.

V Jižním Tyrolsku jsem byl vloni hned dvakrát. Druhá návštěva byla hodně rychlá. Jeden den na ledovci Schnalstal. Kromě malého výletu na sněžnicích, zatím co ostatní lyžovali, kromě krátkého letu s dronem, jsem stihl spořádat ještě knedlíkové menu, které vařil Paul Grüner. Tenhle kuchař vaří v chatě Schöne Aussichts.

Obyčejné maso na pánvi v Káthmándú bylo boží!

Restarauce La Bella Café v centru Kathmnándú byla skvělým gurmánským zastavením.

Tohle jídlo mě překvapilo, svou chutí, podáváním a přílohami. A přiznám se, že k tomu asi přispěl i fakt, že jsem měl za sebou celodenní toulání se po místech, které v Káthmándú postihlo zemetřesení v roce 2015.  V krásné restauraci La Bella Nepal jsme si objednal hovězí maso na pánvi. A přesně tak jsem jej dostal na stůl. Pánev ještě pálila, krásně to vonělo v kombinaci s čerstvou zeleninou. Vše bylo dokonale ochuceno a já se jen rozplýval nad tou parádou. K tomu jedno nepálské pivo Everest, které se prodává v lahvích o obsahu 0,6 litru a byl jsem naprosto spokojený.

Připravit Cataplanu v restauraci Tertúlia Algarvia můžete v rámci kurzu vaření.

V Portugalsku na pobřeží Algarve si můžete uvařit vlastní cataplanu

Portugalská kuchyně, zejména na pobřeží Algarve je pestrá. Moře dává místním kuchařům mocnou zbraň v podobě neuvěřitlených vodních živočichů, které český jazyk doma jen těžko ochutná. K moři je to od nás prostě daleko. A já se ještě pustil do vaření. V restauraci Tertúlia Algarvia ve Faru sem si mohl vyzkoušet uvařit zdejší tradiční jídlo – cataplanu! Je to neuvěřitlě chutná směsice zeleniny, mořských plodů a koření.

A takhle vypadá již připravená cataplana.

Pokusím se o recept, i když vím, že na jeho konci jsou ingredience, které budete získávat jen stěží. Na pánvi na trochu olivového oleje hodíte zelenou papriku nakrájenou na kousky a podobě i cibuli. Pánev je speciální, s příklopným víkem, aby se mohl celý pokrm dusit v páře. Když zelenina pustí vodu přidá se mořská sůl, tymián, a na kousky rozkrájená místní papriková klobása. Také dolejete vodu. Navíc trocha mleté papriky, čerstvý koriandr. Nakonec začnete do vroucího vývaru vládat kousky ryb, krevety, mušle a také břitky. Tenhle mořský mlž je výtečný, i když mnohým na první pohled nelahodí oku. Žije ve schránkách připomínajících trubičky o délce až 17 centimetrů a sval, který vystrkuje ven nepůsobí zrovna esteticky. Chuťově je ale výtečný.

Schlutzkrapfen, co vařila česká miss Andrea Bezděková

Andreu Bezděkovou, českou miss 2016 učil vařit těstovin Marcus Holzer, jihotyrolská kuchařská hvězda.

Byl jsem u toho, když se v Jižním Tyrolsku konkrétně v oblasti Tre Cime fotily tři nejhezčí holky České republiky, vítězky soutěže Česká Miss Andrea Bezděková, Natálie Kotková a Kristýna Kubíčková. Kromě focení je tam ve své chatě Jora Mounting Dinning nad vesnicí Innichen učil vařit pravé italské těstoviny Markus Holzer. Těstovinový mág a televizní kuchařská hvězda s nimi připravoval tradiční pleněné taštičky, kterým se tu říká schlutzkrapfen! A byla to fakt paráda.

Nenechte se odradit nezvyklým vzhledem břitek, jsou skvělé!

Mořské břitky na talíři nevypadají chutně, ale vyzkoušejte je. Jsou skvělé.

O břitkách jsem psal v souvislosti s portugalskou cataplanou. Já je ale poprvé ochutnal asi o měsíc dřív ve Španělsku na pobřeží Costa Daurada. Po dopolední plavbě na katamaránu podél pobřeží jsme zastavili na oběd v jedné ze zdejších restaurací v Cambrills. Restaruace La Gallera přímo v místním přístavu byla krásně vybavená, obsluha velmi příjemná, a když jsem si na zahrádce objednal tuhle dobrotu věděl jsem, že mi dorazí skvělé jídlo. La Gallera nabízí ale i perfektně upravené mořské ryby a také tradiční španělský pokrm paellu s černou rýží a mořskými plody. Prostě španělská paráda.

Vařená rýže a mořské plody – paella. Takhle vypadala tato španělská specialita v restaruaci La Gallera v Cambrills.

Fränzle’s – čerstvá ryba z Bodamského jezera

Fränzle’s bistor na břehu Bodamského jezera nabízí skvělé ryby.

Franz Blum je sympaťák, co od prvního pohledu umí vzít za práci. Čiší to ze všech koutů jeho krásného podniku, rybího bistra Fränzle’s, na břehu Bodamského jezera ve Fussachu hned u Bregenzu. Energický čtyřicátník každý den vyráží na jezero, aby svým zákazníkům nachytal čerstvé ryby. Všechna jídla, co se vám v tomhle podniku dostanou na talíř prošla Franzovýma rukama a sítěmi! A právě tady jsem vloni jedl asi nejlepší sladkovodní ryby.

Domácí snídaně v Cafe Deli hotelu Bären

Horská snídaně z domácích produktů ve Vorarlberském Mellau.

Nedělní snídaně v Cafe Deli hotelu Bären ve Vorarlberském Mellau připomínala pohádku. Tolik domácích dobrot jsem už dlouho neviděl pohromadě. Kdyby v Mellau mohli pěstovat vlastní kávu a čaj jistě by to udělali. Řada potravin byla přesto prostě jen obyčejná. Třeba domácí vajíčka, rajčata, osm druhů sýra, červený rybíz, tvaroh, mléko, šunka, špek a další uzeniny. Všechno ale krásně vonělo a ještě lépe chutnalo. Třeba meruňkové chatní nebo malinové briošky. Nechybělo ani domácí pečivo, jako křupavý chleba nebo čerstvá zelenina. Možná si řeknete normální jídla, ale když se u toho díváte na špičky okolních hor, personál se na vás usmívá a je vidět, že přemýšlí, čím by Vám ještě vyšel vstříct, je to start do nového dne k nezaplacení!

Domácká snídaně ve zdánlivě obřím hotelu byla úžasná.

Portugalské tapas jedna báseň. To je Paixa!

Jestli se vydáte letos v létě na portugalské pobřeží Algarve, doporučuju ušetřit si trochu peněz a vyzkoušet si luxusní restauraci Paixa ve Vale do Lobo. Je to naprosto kouzelý podnik, který však zazáří teprve na talíři. Tak se totiž odehrál asi největší food concert mého loňského roku. Sardinky, losos, tuňák. To jsou zdánlivě obyčejné věci, ale v podání místního kuchaře, byly naprosto skvělé. Chřest, ústřice, smažené chobotničky… malinké porce, které ale na chuťových pohárcích zanechávaly trvalé následky. Když k tomu připočítám skvělé červené víno Quinta da Tor. Byl to jeden z mých největších gurmánských zážiků loňského roku!

Úžasné tapas v restauraci Paixa ve Vale do Lobo na portugalském pobřeží Algarve.