Dinousauři se v technickém muzeu utrhli ze řetězu
Když jsme sestupovali do hlavního sálu za prosklenou stěnou Technického muzeum v Brně chytil mě Kryštof křečovitě za ruku začal se mi soukat do náruče. Jakmile jsme stanuli před prvním “živým” exponátem pošeptal mi do ucha: “Tati, já mám strach!” Opravdovýma očima se na nás dívali tři dinosauři a zhluboka oddychovali. Vypadali jako živí!
Dinosauři jako živí
Můj čtyřletý syn věděl, že se jde do muzea na dinosaury, ale z výsledku byl nakonec stejně překvapený. Jako když posledně znechuceně odešel z divadla o přestávce. Protože tři čuníky, hrály jen “nějaký báby” a ne opravdická prasátka. Prostě je ještě ve věku, kdy jsou pro něj věci poprvé a myslím, že i ve chvílích, kdy jsme už nebojácně procházeli mezi jednotlivými exponáty nové výstavy Dinosauři na řetězu, nebyl si jistý, jestli jsou živí nebo ne. Pohybující se břicho oddechujícícho allosaura se zdálo být reálné i mně.
Prohlédli jsme si první čtyři exponáty včetně odhalené konstrukce tyranosuara, kterou si díky joyisticku mohou návštěvníci sami ovládat.
Rozhlédl jsem se, kam dál, a s obavou v hlase jsem vysvětloval dětem, že to bude asi všechno. Naštěstí dinosauří stopy nalepené na podlaze muzea a neoblomná touha mých dětí po dalších pravěkých tvorech nás dovedla až do horního patra, kde přehlídka pokračovala.
Nejen pro milovníky dinosaurů, ale i pro malé a velké techniky
Výstavu Dinosauři na řetězu uvedlo Technické muzeum v Brně spolu s Fakultou strojního inženýrství VUT v Brně. Expozice zahrnuje více než šedesát statických a robotických modelů v životní velikosti, které díky nejmodernějšímu výzkumu v oboru mechatroniky a paleontologie umožňují návštěvníkům téměř autentický zážitek podobný efektům filmové série Jurský park, umocněný světelnými, zvukovými, ale i pachovými efekty.
Co se mi v druhé části výstavy líbilo, a co jsme s dětmi velmi ocenili, byly dva krátké filmy. Pravda u prvního “kinosálu” by asi stálo za to zvážit nějaký těžší závěs u vstupu, aby se zvuk z filmu nemísil se zvuky dinosaurů z expozice. Druhý film ve 3D byl ale naprosto skvělý. Nejen Kryštof a Julinka, ale i já jsme ve speciálních brýlých uskakovali před zobákem pterodaktyla nebo před kamením padajícím do skalní průrvy. Tak dokonalá byla prostorová projekce.
Nedotýkat se!
Jediné, co bych výstavě vytkl, je její malá interaktivnost. Prostě jsem si už tak nějak zvykl a také moje děti, že do muzea si chodí věci ošahat a vyzkoušet. Že nemusí tlumit své nadšení z nově objevených věcí. Tyhle atributy pro mne tato výstava splňuje málo. A nepomůže tomu ani pískoviště, kde si děti mohou samy “vykopat” svoji dinosauří kostru.
I tak to ale bylo příjemně strávené nedělní dopoledne.
Na vstupenku za 130 korun pro dospělého, 70 korun pro dítě a 320 korun za rodinu si můžete po dinosaurech prohlédnout i zbytek muzea. Na rodinný pas vám u pokladny dají ještě 20% slevu.
Chtěl jsem syna vzít taky, ale prej tam byly pořááád a pořááád fronty. Holt velký zájem, nedivím se. Tak jsme nakonec nebyli vůbec, ch jo.
Zajdem teďko na Lego technics. 🙂