Husky Toni – život se psím spřežením
Anton Kuttner je alpský musher, kterému v údolí Brandental rakouského Vorarlberska nikdo neřekne jinak než Husky Toni. Už léta si tenhle sympatický horal plní dětský sen. Sen, ke kterému jej přivedla nepřízeň jeho vlastního osudu. Jako chlapec přežil díky své sestře smrtelnou nemoc a když ta později předčasně zemřela, postaral se o její děti. A huskyové v celém tom příběhu hrají hlavní roli.
Husky Toni má domov ve Vorarlbersku
Když navštívíte v zimě Toniho srub v místě zvaném Tschengla nad rakouskou vesničkou Bürserberg budete si připadat jako v Kanadě nebo na Aljašce. Toni se tam stará o sedmnáctihlavou smečku huskyů. Musherem je už dvacet let. Z jeho přístupu, péče a oddanosti těmto krásným psům, už po několika minutách společné přítomnosti musíte poznat, že je miluje. “Byl to odjakživa můj sen, mít husky. Tuhle práci jsem si vysnil už jako malý chlapec,” říká po chvilce rozhovoru o své práci v Vorarlberských horách.
O psy se stará už dvě desetiletí a od roku 2000 vozí turisty po horských stezkách a údolích Vorarlberska nejen v zimě, ale i v létě jako profesionál. “Než jsem začal se psy, pracoval jsem 12 let jako asistent v nemocnici v Bludenzu v a dalších sedm let jsem pracoval pro naši vesnici Bludesch,” začal mi vyprávět svůj životní příběh Toni.
Husky Toni – program pro děti
V současné době v zimě se psy například pro děti připravuje několika hodinový kurz. Každý si vyzkouší, jak ovládat sáně i přátelské polární psy a na závěr takového kurzu si pod dohledem Toniho může každý zkusit se spřežením objet dva nenáročné okruhy po okolí jeho základny.
“Snažím se děti učit nejen, jak dávat povely psům, ale hlavně, jak si k nim vybudovat vztah, aby je poslouchali rádi. Když pak na konci dne vidíte, jaký pokrok děti s našimi psy udělaly, je to velké zadostiučinění,” vysvětluje sympatický muž. Takový jednodenní kurz musherství může být perfektním zážitkem po něklikadenním lyžování v okolních střediscích a také příjemným odreagováním.
Na jaře vyráží Husky Toni na sever
Aby si Toni s početnou rodinou, a patří do ní celé psí zpřežení, prodloužil zimu, odjíždí každoročně do Švédska. Tam je od března do dubna a pak od srpna do září mívá další Husky Camp. “Jezdíme do severní části Jämtland v Strömsundu na 63. stupni severní šířky.
Jsou tu medvědi, losi, karibu a spousta dalších zvířat. Ideální podmínky na sáňkování, rybaření v ledu, výlety na sněžnicích a samozřejmě pro naše psí spřežení. A téměř žádní lidé, “ vypočítává Toni plusy Švédska. Hlavně podle jeho slov do Švédska může odjet kdykoliv autem i se všemi psy. Na Aljašku či do Kanady by musel letět.
Jak vyhrál nad leukémií
Každoročně v lednu dělá Husky Toni ještě jednu akci. Je to den se psy v nádherném prostředí Vorarlberských zasněžených hor, pro děti postižené leukémií a jejich rodiny. Na otázku, proč si vybral děti zorvna s touhle závažnou nemocí odpovídá přímo a jasně. “Sám jsem v sedmi letech leukémii prodělal a vím, jak je to strašné a náročné nejen pro nemocné, ale i pro jeho rodinu.”
Dárcovství kostní dřeně bylo tenkrát v začátcích. Přesto díky své sestře, která odběr podstoupila, nakonec přežil. “Byl jsem dlouhé měsíce v nemocnici. Nebylo jisté, jestli se uzdravím,” říká. Na stěně jeho nemocničního pokoje visel obrázek severského husky a právě ten mu dodával sílu. “Rozhodl jsem se, že se rychle uzdravím a takového psa si pořídím, jen co se dostanu z nemocnice. Nakonec se to podařilo a já jsem nejen přežil, ale pořídil si severské husky,” říká s úsměvem. Když jeho sestra později sama zemřela na rakovinu neváhal ani vteřinu, přijal její děti za své a postaral se o ně. Vyrůstají v jeho rodině. “Sestra mi dala nový život, a tak jsem chtěl, jak jen to bylo možné, dát nový život jejím dětem v mojí rodině, poté, co zemřela,” doplnil k pohnutému rodinnému osudu Toni. A podle lidí z jeho okolí je zjevné, že se mu to povedlo!