In the world biggest airport lounge / V největším letištním salonku na světě
“Šampáňo” v salonku Air France na letišti v Paříži.
(EN) I don’t know how often do you travel in business class. I personally almost never. But when Air France celebrated the 80th anniversary in Shanghai I was invited! I don’t have to describe the comfort on board but what impressed me the most was the service in airport lounges. I had a personal guide Jean-Paul, who showed me the 3000 square meters ready to take care of me. Restaurant, buffet, shopping street, sitting area, work area, relaxation area with comfortable loungers, toilets, showers…everything in modern pleasant design.
(CZ) Nevím, jak často cestujete letadlem v byznys třídě? Já málo, respektive skoro nikdy. Když ale Air France slavily 80. let od vzniku aerolinek, udělali to v Šanghaji a já byl pozván! A letěl jsem do Šanghaje v byznysu. Víc místa, lepší jídlo, noviny, alkohol – to všechno na palubě. Mě ale utkvěl v paměti zážitek na letišti.
Za těmit dveřmi na terminálu 2E pařížského letiště se skrývá největší salonek světa.
Jako vzácný host jsem si totiž mohl vyzkoušet údajně největí salonek na světě, který je v terminálu 2E na pařížském letišti Charles de Gaulla. Podle Jeana-Paula, zaměstnance letiště, který mě doprovázel, má 3000 čtverečních metrů plochy, což bych mu i věřil. Přejít z jedné strany na drouhou totiž byla skutečně procházka na několik minut. Ukryt mezi luxusními obchody, které mají evokovat slavnou Avenue Montaigne v Paříži, je salonek překvapivě rozlehlý. A s pohodlím opravdu Francouzi nešetřili.
Příjemné barvy v odpočinkové zóně.
Hned když vstoupíte, tak vás překvapí příjemné barvy interiéru – béžová, zelená, hnědá. Kožené sedačky, nebo křesílka s příjemným čalounění lákala, abych si je vyzkoušel. Pohodlí, je v tomhle případě slabé slovo a mělo být líp. A bylo.
Naproti vchodu jsou tři oddíly pro sezení. Velké lampy mají připomínat koruny stromů. Já si jako pod košatým stromem připadal. Na jednom konci je velká restaurace až pro pětadevadesát lidí, kteří by zároveň chtěli jíst.
Restaurace pro téměř sto lidí.
Poprvé bylo prázdno, ale druhý pokus mi přichystal několik dobrot typu uzený tuňák, rozehřátá francouzská bagetka a bar plný excelentních kořalek. Před odletem jsem si ale panáka nedopřál. Pochutnával jsem si totiž na pravém šampaňském cudně umístěném v malém “bufetu” na opačném konci salonku. Naštěstí jsem měl svého Jeana-Paula “anděla strážného”, který mě včas upozornil, že bych se měl už vydat do letadla. 🙂
Něco ke čtení ve spoustě světových jazyků.
Samozřejmostí v takovém salonku jsou světové deníky La republica, Die Welt, The New York Times a dalších X titulů. Také luxusní časopisy. Kdo si chce natáhnout nohy, může na lehátko, kterých je v salonku taky celá jedna sekce. Naproti tomu je tu i oddíl pracovní, kde si můžete píchnout notebook a nebudete ostatní odpočívající cestující otravovat prací. Mě se nejvíce líbila místa u dlouhé prosklené stěny, která nabízela perfektní výhled na letiště a letišní vlaky, které pomáhají přesouvat se mezi teminály. Samozřejmostí jsou toalety a místnost, kde maminky nebo tatínci mohou přebalit miminko. Vůbec nedokážu odhadnout, kolik lidí to využije.
Sprcha se při dlouhých letecha a ještě delších přestupech šikne.
Při první návštěvě jsme nakoukli i do sprch, kterých je tu hned deset a zase musím říct, že jsou parádní. Jean-Paul mi dokonce ukázal místo, kde přebývají slavné osobnosti, když cestují přes Paříž, odděleně, aby je neotravovali ti ostatní, neznámí. 🙂 Součástí salonku je také prostor pro péči o pleť, která je z cestování vší tou klimatizací, dost vysušená.
Místa na práci tu jsou, ale v hrubé převaze je prostor pro odpočinek.
No prostě návštěva takvého salonku byla velmi příjemná zkušenost. A pozor, není to věc úplně nedostupná. Cestující v byznysu mají vstup do salonku zdarma, ale i obyčejný smrtelník, cestující ekonomy třídou si vstup do salonku může zaplatit. 35€ se mi v tomhle případě nezdá být zase až tak moc pěněz, obzvláště když máte čekat třeba deset hodin.
A dokonce plánek musí mít největší salonek světa .
