Jak se fotí mistrovský hokej s foťákem bez zrcadla.Tedy nový Olympus E-M5 Mark II v praxi

Jaromír Jágr v akci.

Je to sice už nějaká doba, co v Praze a Ostravě skončilo Mistrovství světa v ledním hokeji, ale v těchto horkých dnech i jen pomyšlení na nějaký zimní sport může přinést úlevu. A tak jsem se rozhodl ještě se s vámi podělit o zkušenost s focením na tomhle světovém podniku. Tentokrát jsem měl k dispozici nový Olmypus OM-D EM-5 Mark II a M.Zuiko Digital 40-150mm F2.8 PRO.

Chvilku nebylo jasné, kdo vlastně za Kanadu chytá.

Hokej je národní sport, a i když výsledky nejsou vždycky, jak bychom chtěli, nakonec nás každý rok ovládne hokejové šílenství. Jsem novinář a fotograf, a v minulosti jsem fotil spoustu nejrůznějších sportovních akcí od Zlaté tretry s Usainem Boltem, přes basket, floorbal, kuželky, fotbal, házenou až po Moto GP s Valentinem Rossim. Moje poslední zkušenosti z hokeje byly nejen z ligy, brněnská Kometa měla v posledních letech dost dobře našlápnuto, i když titul nemá, ale také z MS v ledním hokeji v Bratislavě.

Vzhled nové M5 Mark II je pokračováním předešlého modelu. Ale nutno říct, že už ten minulý se vyvedl. Foto: Olympus

A když jsem začal koketovat s Olympusem, přišlo mi jako docela dobrá příležitost vyzkoušet novou EM-5 Mark II v ostrém režimu. Dostal jsem k dispozici i skvělý M.Zuiko Digital 40-150mm F2.8 PRO. Bohužel čas mi dovolil být v Praze na hokeji jen jeden jediný den a to zrovna v době, když hráli Švédové s Lotyši a náš výběr s Kanadou, tedy s budoucími mistry světa. Po příjezdu do O2 arény jsem se rychle zorientoval a vydal se k ledu. Začal jsem si ošahávat nejen nové OMDčko, ale i profi objektiv. Na první pocit musím říct, že mě příjemně překvapil. Není úplně malý ani lehký, takže je v ruce dost stabilní, ale proti světlé dvoustovce od Canonu je to pořád drobeček, který mi navíc dával možnost použít ještě o 100mm delší ohnisko, což se vždycky hodí. Pracovat s tímhle objektivem v kombinaci s novým foťákem jsem se musel naučit. A šlo to docela rychle. Co mě překvapilo jako první je sluneční clona, která může zůstat na objektivu pořád nasazená. Když ji potřebujete vystrčit stačí, mírně pootočit a ona se vysune nebo zasune ve vteřině. Přijde mi to hodně praktické, když třeba v přírodě budete chtít nasazovat nebo sundávat nějaké filtry.

Góly do lotyšské brány padaly jeden za druhým.

Hlavní však bylo ostření, které se ukázalo jako velmi rychlé a plynulé a to i za řekněme ne příliš ideálního světla. I když musím říci, že O2 aréna byla pro toto mistrovství nasvícena více než dobře, a potvrdili mi to i kamarádi ze světových agentur, kteří podobné sportovní podniky fotografují po celém světě. Zkusil jsem si i manuální ostření a ani u něj jsem nenašel nic, co by mi nevyhovovalo. Ostření a změna ohniska kroužky na objektivu jsou velmi plynulé, což jsem využil zejména při sledování hokejistů svištících po kluzišti. Také musím pochválit hledáček u OM-D EM-5 Mark II. Právě u rychlých sportů se mi vždycky průhledový hledáček zdál být klíčový, ale nekvalitním digitálním hledáčkům už zcela zjevně odzvonilo. Minimálně u Olympusu OM-D. Jen jsem si vypnul náhled, který se mi na 0.3s zobrazoval po vyfocení fotky a už to bylo. Na skutečnost, že nefotím přes průhledový hledáček, jsem do minuty zapomněl.

A puk se dařilo fotit ostrý…

Vyzkoušel jsem i 1.4 telekonvertor, který ohniskovou vzdálenost prodlouží na 420 mm a přestože “sežere” jednu clonu a vy se tak dostanete na f/4 po celé délce objektivu, je to pořád skvělé přibližovadlo. Ocenil jsem jej zejména na stanovišti pro fotografy, které bylo na jedné z tribun. Vzhledem k tomu, že jsem se tak vyhnul focení přes plexisklo, řekl bych, že snímky z tribuny vyšly ještě lépe než ze stanoviště u ledové plochy.

Zápas Švédů s Lotyši jsem si opravdu užil, gólů napadalo spousta a mě se většina z nich povedla zachytit. S kvalitou optiky objektivu jsem byl tak nadšený, že jsem ho vlastně ani nesundal. Po celé délce nebyl s kresbou žádný problém, snímky byly ve většině případů ostré. Po zkušenostech s OM-D EM-10 jsem trochu s obavou použil i kontinuání ostření a i to zaznamnealo značný posun a zlepšení. Nicméně rychlý pohyb hokejistů v různých vzdálenostech od objektivu ještě tahle funkce nezvládá na sto procent. Nicméně nakonec jsem se vrátil k obyčejnému ostření a vystačil si s ním.

O dramatické souboje nebyla nouze.

Určitě také stojí za zmínku, že všechny fotky jsou foceny bez podpory monopodu, plně jsem se spolehnul na skvělou stabilizaci čipu, kterou Olympus a speciálně OM-D EM-5 Mark II disponuje.

Po pauze jsem velmi mile překvapen a spokojen odeslal snímky do agentury Demotix a těšil se na zápas českého hokejového výběru s Kanadou.

Ani hypnóza puku českým brnakařem nezabránila Kanadě, aby nás porazila.

Musím zcela sebekriticky říci, že jsem se mnohokrát přistihl, jak se neprofesionálně nesoustředím na focení, ale obyčejně fandím. Stejně jako většina diváků a bohužel i našich hokejistů jsem se upnul na vystoupení Jaromíra Jágra a obdivoval se jeho hře. Nicméně i tak se několik fotek povedlo, i když méně než z prvního zápasu. Přesto si ale troufám řícti, že bych se s objektivem M.Zuiko Digital 40-150mm F2.8 PRO a telekonvertorem MC-14 sžil velmi rychle a budu-li mít v budoucnu ještě možnost jej vyzkoušet, rád to udělám. Z mého jednodenního ostrého testu mohu říci, že je to plně konkurenční objetiv, který směle vyrovná profesionálním objektivům jiných značek. A to je cca o třetinu levnější.

P.S. Ten hokej jsme nakonec prohráli, ale to už všichni víme. Prohrát s mitrem světa není zas taková ostuda.

Ale hezky je měly vyvedený, ty puky pražský.