Kohouti neznají slitování. Znají jen vítězství nebo smrt!
Poražený z ringu je často sněden
Na ochozech desítky diváků bouří, ve stoje nadšeně pokřikují a fandí. Jsou mezi nimi dospělí muži, ženy, ale i malé děti. Jejich zrak je upřen do kruhové arény, kde se odehrává boj na život a na smrt. Přežije vždy jen ten nejsilnější a nejmrštnější. Na ostatní čeká smrt a často hrnec horké vody! Poražený je velmi často sněden!
Ne, nemluvím tady o gladiátorských zápasech ve starém Římě. Řeč je o soubojích kohoutů v současném Peru. Tahle zábava je jižní Americe oblíbená stejně jako fotbal u nás a podobnost minimálně ve fanoušcích je až zarážející. Coliseum de gallos – jak se místům pro kohoutí zápasy se každý týden v sobotu večer zaplní desítkami návštěvníků, kteří fandí těm nejlepším kohoutím šampionům. Nejvíce řečí mají ti, kteří žádného bojového opeřence nemají. Zcela bezpečně vědí, co, kdy, který bojovník udělal špatně a se studeným pivem v ruce a cigaretou v koutku pusy rádi majiteli vysvětlí, kde jeho svěřenec udělal chybu.
Kohoutí zápasy, jako fotbal v neděli
Kohoutí zápasy jsou v Peru doslova národním sportem. Asi padesátiletý Miguel z Asociación de Gallos de Moyobamba mi vysvětlil, že v Peru je to velmi oblíbený sport: ”Až pětina Peruánců kohoutí zápasy navštěvuje a není se čemu divit, vždyť je to perfektní zábava,” usmívá se na mě Miguel a nalévá mi asi třetího panáka kořalky z velké lahve. Asi něco domácího. Snad do zítřka neoslepnu, říkám si. V aréně mezi tím jeden z kohoutů cupuje dalšího a diváci se dostávají do varu. Hrdí majitelé bojových kohoutů se rozhlížejí kolem a hledají vhodné soupeře.
“Kohouti musí být ve stejné váhové a velikostní kategorii, proto se musí nechat zvážit. Ale hlavně musí být ochotni spolu bojovat,” dodal Miguel. To majitelé zkoušejí tak, že trhavými pohyby dávají kohoutí hlavy k sobě a zase od sebe, když se začnou jejich svěřenci oklovávat a čepýřit, bude boj!
José: S kohouty trávám víc času než se ženou
Každý kohoutí šampion je na souboje pečlivě připravován a v rodině se těší často větší úctě než někteří jiní její členové. “Moje žena tenhle sport neuznává,” říká asi 35 letý José a dodává:” Nedivím se, s kohouty trávím více času než s ní. Na druhou stranu moji bojovníci přinášejí velkou část peněz do rodinného rozpočtu. Tak co by chtěla.” Kohouti dostávají pravidelně vitamíny, často také podpůrné látky na růst svalové hmoty. S každým pak José zvlášť cvičí speciální cviky, kdy opeřence různě přehazuje, či obrací na záda a připravuje jej tak na boj.
Kohouti při soubojích útočí na hlavu a pod křídla. Každý bojovník je navíc na zápas ještě vybaven speciálními ostruhy. Majitel mu je připevní lepící páskou na pařáty. Josého výcvik je patrně velmi kvalitní, protože jeho svěřenec už v aréně poslal na onen svět už čtvrtého soupeře sám přitom vypadá, jako by se nic nestalo. José si pečlivě ukládá do peněženky všechny vyhrané soly (peruánská měna).
“U nás v Moyobambě jsou kohoutí zápasy většinou jen dobrá zábava, i když pár chlapů se tím živí nebo si minimálně dobře přivydělává, za to v Limě. Tam se dá v jednom zápase vyhrát i pět tisíc dolarů,” vysvětluje Miguel. Z arény nesou dalšího mrtvého kohouta, který se stal obětí Josého zabijáka. “No co, měl šanci, nebojoval dobře a tak je mrtvý,” povzdechl si znuděně majitel poraženého. Jestli z kohouta bude polévka nebo jej dá sežrat psům se ještě nerozhodl.
Kohouti v Peru bojují legálně
Kohoutí zápasy jsou zábavou provozovanou takřka po celém světě. V mnoha zemích byla však postavena mimo zákon. V Peru jsou však souboje opeřenců stále povoleny a dokonce je pořádáno národní mistrovství v těchto soubojích. Na univerzitě v Limě se prý pořádají specializované semináře například na téma techniky boje při zápasech. Podle dostupných informací jsou v Peru i specializované stanice, kde vedou přesnou evidenci každého šampióna až o několik generací zpět. Prostě chov bojových plemen kohoutů je velká věda.
Aréna se postupně zaplňuje. Hodně se křičí, pije se pivo i tvrdý alkohol. Josého šampion stále neprohrál a vydělal mu tak už několik stovek peruánských solů. Snad jim oběma štěstí vydrží!