Tradiční rybáři na kůlech jsou pro ostrov Ceylon stále typičtí
Tuhle fotku zná snad každý. Ideálně západ slunce nad oceánem a na mnoha kůlech trčících přímo z voda sedí rybáři. Lonely planet ji použili na přebalu svého průvodce. Motiv se často používá u různých fotografických soutěžích. Tato tradiční metoda rybaření je regionálního charakteru a praktikuje se pouze na jihu Srí Lanky v městečku Weligama a několika sousedních vesnicích, nikde jinde na ostrově.
Kůl u břehu Srí Lanky je rodinným pokladem
Rybářské kůly u břehů ostrova se dědí z otce na syna. Rybáři chytají malé rybky, které připlouvají blízko ke břehu do mělké vody. Mají hodně kostí, a proto se používají zejména na rybí polévku. Na kůlech stojí rybáři proto, aby nemuseli dlouhé hodiny postávat ve vodě a neplašili si rybky. Když jsem odjížděl na Srí Lanku, taky jsem si chtěl podobnou fotku pořídit. Představoval jsem si, jak čekám na západ slunce na odlelhlé pláži někde za poslední vesnicí. Rybáři mají jen tradiční oblečení. Viděl jsem takových fotek mraky.
Fotku? Za peníze!
Nakonec se mi ze Srí Lanky tyhle fotky přivezl. Zdaleka jsem na ně ale neměl tolik času, jak jsem si představoval. A hlavně dost pěněz. Dnes totiž rybáři na kůlech sice ryby chytají, ale zase je pouští do vody. Na kůl se v oblasti Weligamy dnes většinou vyšplhají jen proto, aby zapózovali fotografům. Za peníze. A tak to bylo i s náledujícími snímky. Přesto je to možná jediný způsob jak tuhle rybářskou tradici Srí Lanky udržet. A tak jsem na pláži ve Weligamě i já požádal trojici rybářů, kteří opravovali sítě ve stínu palem o fotku. Vyjednali jsme cenu a uzavřeli obchod. Ochotně se posadili na kůly a ukázali mi, jak je na nich učili stát a chytat ryby jejich otcové. A musím říct, že za některé pozice by se nemuseli stydět ani cirkusoví artisté. A to bylo moře ještě celkem klidné.