Jak si doma uvařit ta nejlepší světová jídla z ulice

Nakrmit několik milionů lidí v indickém Dillí, vyžaduje velké objemy a hodně kari koření.

Jím rád. Doma i na cestách. Nemám problém ochutnat leccos, i když pečené tarantule z Kambodže mne nechaly v klidu, neochutnal jsem. Ale je pravda, že od jisté doby na cestách rád navštěvuji místa, kde je přeplněno domácími obyvateli a vždy musím ochutnat něco z ulice. Pouliční jídlo, street food, prostě k cestování patří. Někdy se jen těžko plánuje a nakupuje do zásoby, obzvláště, když v cizí zemi cestujete více, než byste chtěli. A tak se koupi jídla na ulici nevyhnete. A to je dobře! Já musím říct, že díky němu jsem ale poznal řadu míst, která by mne jinak minula. A tak rád vzpomínám, jak jsem si na prašném máněstíčku v ugandském Buikwe dával jejich specialitu – placku s vejcem, zde luxusně nazývanou rolex. V peruánském Jaému jsem jedl asi nejlepší ceviche v životě a nikdy nezapomenu na francouzské bagety v Laosu nebo ne skvělý kariwurst v podzimním Berlíně.

Útlá kniha Nejlepší světová street food, skrývá nejedno kuchařské tajemství.

Světová Street food? Taková domácí kuchařka

A tahle kultura, pouliční jídlo, street food, má i svoji bibli!
Kniha Nejlepší světová street food od Lonely Planet vyšla v čestině a co je skvělé, že si řadu jídel můžete podle uveřejněných receptů zkusit připravit doma. Relativně útlá kniha v měkké vazbě obsahzuje neuvřitelných sto receptů a příběhů tradičních pouličních pokrmů z téměř padesáti zemí světa. Najdete tam 80 slaných jídel a 20 sladkých. U slaných jídel je navíc poznámka o různých znacích, které jednotlivé kapitoly mohou doprovázet. Jsou tu nejen poznámky o potřebách k vaření, ale také tři stupně obtížnosti přípravy jídel. Některé symboly na stránkách upozorňují na vegeteriánské jídlo na to pikantní. Jiné značky zase říkají, jestli k jídlu budete potřebovat, například hůlky, příbor nebo postačí ruce.

Slovníček rozšíří vaše kulinářské znalosti

Syrové ryby – herinky z Rotterdamu – jsou prostě neodolatelné.

Ve slovníčku pojmů se dozvíte mimo jiné že pandánové listy jsou dlouhé listy  z tropické rostliny pandánu prospěšného, které se používají k barvení a dochucování jídel. Nebo, že Guizador je peruánský výraz pro dušenou kurkumu. Že kimči je nakládané fermentované pekingské zelí – korejské jídlo nebo že, zomi znamená v Ghaně palmový olej. .Takže už přečtěním slovníčku pojmů vám při poučení se příjemně vyhládne.

Vyhledávat v knize můžete podle různých zemí a nebo podle typu jídel. Kniha Nejlepší světová Streetfood, kde je najdete a jak se připravují do Lonely Planet má 224 stran, je vytištěna na krásném křídovém papíře a vydalo ji nakladatelství Svojtka.

Street food ve Vídni, horký raclette sýr na domácí chleba.

Recepty jsou dle mého názoru skvěle zpracované. Čekal jsem knihu, které mě upozorní na co si při koupi dát pozor, kde se dají jídla sehnat a co je pro ně typické. Ale sto receptů na přípravu jídel, která jste na mnoha cestách sami ochutnali a teď si je můžete připravit doma, dělá z knihy skvělý počin.
Začetl jsem se hned a začal knihu studovat. Tom Parker Bowles v předmluvě krásně vysvětlil, proč a za jakých okolností kniha vznikala. Píše o tom, jak se zamiloval do pouličního jídla. Popisuje svoji vášeň pro jídlo na ulici a já se v mnoha místech jeho vyprávění poznávám. I když musím říci, že jsem ochutnal spíš méně jídel z jeho výběru.

Nejlepší světové street food od Lonely Planet kromě receptů nabízí i řadu užitečných tipů.

Jednotlivé kapitoly, vždy k jednomu jídlu jsou pak perfektně vystavěny. Po názvu pokrmu a destinaci, kde ve světě na něj můžete narazit, začne mučení! Ano. Autor se rozhodl, že na konci téhle stránky se zvednete z křesla v obývacím pokoji a půjdete vařit.
Ten první popis je jen nástřel toho, co by teoreticky vaše chuťové buňky mohlo čekat. Jak pokrm vlastně vypadá a z čeho je vytvořen.

U některých vět z receptů se sbíhají sliny

Nejdřív si přečtete barvitý popis toho, jak se v dané zemi na ulici pokrm připravuje. Tady právě přicházejí věty jako:” Kuchař položí tenký plátek těsta na suchou rozpálenou plotýnku,” nebo “Rychle se usmaží a podávají se horké, ještě prskající.” Nechybí detaily o speciálních praktikách přípravy či případných oblastních rozdílech. Následuje přímý útok na chuťové buňky. Dozvíte se, že Gordita se plní mimo jiné rozsekaným kuřecím masem, nebo že do polévky Bún Cha se vyplatí schovat si hrsku bylinek na závěr. Nebo, že na Gyros budet potřebovat obě ruce, abyste udrželi plněný chléb s masem, zabalený ve voskovaném papíře. Prostě z těchto vět už odkapává rozpálený olej, jogurtová omáčka tzatziky, začíná vás pálit pusa z chili pariček a sbíhají se vám sliny na polévku Pho.

Indické Dillí je plné malých krámků, mteré nabízejí ty největší dobroty jen tak do ruky.

Praktické inforamce nekončí ani pak. Na řadu přichází popis původu jídla, ale i velmi cenný tip, kde konkrétně se dá zmíněný pokrm pořídit, včetně ceny, kterou za něj na ulici zaplatíte. Různé varianty jídla pak popisuje autor nve spodní části každé strany.

Jestli se do některého receptu začtete, pak se může klidně stát, že na konci budete muset vyrazit ven. Nakupovat. Inspirováni skvěle napsaným textem totiř asi zjistíte, že vám v lednici nebo ve spíži něco chybí. A přesně tohle je domácí dobrodužství s Nejlepšími světovými street food. Tak hodně štěstí a dobrou chuť.