V modré věži v německém Bad Wimpfenu “straší” neuvěřitelná ženská. Jmenuje se Blanka Knodel

Sympatický strážkyně věže v Bad Wimpfenu srší vtipem. Prostě je nad věcí.

“Můj dům je moje věž!” Přivítala mě ve dvěřích svého bytu se širokým úsměvem na tváři strážkyně Modré věže v německém Bad Wimpfenu Blanka Knodel. Je jedinou ženou v Německu, která ve své věži také žije. A nutno říct, je to živel!

Modrá věž se momentálně opravuje, Blanka už kvůli tomu zhubla.

Blanka měla věž ráda od malička. Je první a jediná žena v Německu, která je správcem věže a ve věži také žije. Několik dalších žen se o věže v Německu stará, ale nebydlí v nich. Tahle věž na ni podle jejích slov,  čekala jen osm set let. “Barbarosa, který Modrou věž postavil, ji postavil pro mne a pro mého milence,” klepe se širokým úsměvem na fotografii svého kocoura, strážkyně věže Blanka. Její bezprostřední projev vás po několika minutách naprosto pohltí. O věži a svém životě vypráví s takovým zaujetím a nadšením, že v její přítomnosti musíte zapomneout na všechny starosti.

V Modré věži žije už devatenáct let a deset let zde žili dokonce i její tři děti. “Moje rodina patří k nejstarším v Baden – Würtenbersku a sestra mojí babičky dokonce v tomhle bytě nějakou dobu také žila. Já sama věž miluji, a tak když můj předchůdce onemocněl, postupně jsem po něm tohle řemeslo převzala. Když jsem řekla dětem, že se budeme stěhovat, žili jsem na 160 metrech čtverečních v šesti místnostech. Tady je místnost jen jedna a má 53 metrů čtverečních. Ale zvládli jsme to,” vysvětluje, jak se sem dostala.

Bad Wipfen je malebné hsitorické městečko.

Věž byla postavena kolem roku 1200 jako strážní věž královského paláce v Bad Wimpfenu. A až do konce devatenáctého století sloužila svému účelu. Její poloha je totiž jedinečná, z vrcholku máte krásný přehled o velké části údolí, kterým protéká řeka Neckar. “Ve středověku měli strážci věže za úkol hlídat pohyb nepřítele v okolí, varovat před požáry a také sdělovat informaci o hodinách,” doplnila Blanka.
Dnes je její funkce jednodušší. Návštěvníkům, kteří se rozhodnou zdolat všechny schody až na vrchní vyhlídku ve 32 metrech prodává lístky. Všichni musí u jejích dvěří zazvonit a koupit si lístek. “Když už vyšlapou těch 134 schodů, za zbývajících třiatřicet musí zaplatit vstupné 1.5 €, pak je teprve pustím nahoru. Ročně se sem podívá více než deset tisíc návštěvníků,” dodává.
“Také se starám o pořádek uvnitř věže. Co se děje zvenčí je starostí města, i když je pravda, že když se na omítce věže objevily praskliny, raději jsem zhubla o deset kilo, pro jistotu,” vtipkuje.

S Blankou je velká legrace. Život bere s nadhledem.

Energická dáma neplatí městu za bydlení ve věží žádný nájem, ale také nebere plat. “Mám procenta z prodaných vstupenek, takže nemůžu zbohatnout,” usmívá se a doplňuje: “ Ale víc než trochu jídla a pití nepotřebuju, hlavní je být zdravý a v pohodě.”

Procházka Bad Wimpfene nabízí skrytá zákoutí.

A pohodu si Blanka udělat umí, tedy alespoň tomu vše nasvědčuje. Jak jsem vstoupil do jejího bytu, nabídla mi sklenku šampaňského. Do Bad Wimpfenu z věže sestupuje tak jednou týdně. “Mám ráda západy slunce tady na věži. Na ochoz si beru malý stolek a židličku. Vypiju skleničku vína, někdy dvě i tři, záleží, jak dlouhý je západ slunce,” směje se.

Blanka tráví ve věži většinu času a tak má v kapse bezpočet historek, které se jí tu za ta léta staly.

Výhled z Věže do Bad Wimpfenu.

V jejím malém bytě je vše potřebné. Ma tu pračku, bublinkovou vanu a dokonce klavír. “Tohle piáno  je staré 170 let a váží 200 kilogramů. Sem nahoru ho vynesli dva chlapi za neuvěřitelných sedm minut. Když ho sem celí udýchaní postavili, podívala jsem se na ně a zcela vážně říkám, tohle není moje piáno, vzali jste nějaké jiné. Byl to vtip, ale oni se, nevím proč, nesmáli,” dává k dobru jednu z historek a hned přichází s další. “Nejstarší návštěvník byl pán co měl devadestát pět a půl roku. Dali jsme si tu spolu asi tři skleničky vína a on mi pak ještě dlouho volal, že mě nemůže zapomenout,” říká Blanka.
Nepřetržitá tradice strážců věže v Bad Wipfenu je asi jednou z nejstarších v Německu. Kdo ale nastoupí po Blance je otázkou? “Takový blázen jako já se bude hledat jen těžko,” říká na závěr Blanka.

Věž je dominantou Bad Wimpfenu.