Gran Canaria is not only lying on beaches / Gran Canaria nejsou jen pláže s bílým pískem
Vezměte stan a vydejte se do vnitrozemí Gran Canaria. Tábořiště budete mít jen pro sebe. Foto: Eva Janů
(EN) – Are you in a summer mood, ready to grab a tent and go, however the calender does not cooperate? What about camping on the 27th parallel? Thanks to the mild weather you can go hiking on Gran Canaria all year round. In a beautiful nature and far from crowds of tourists.
(CZ) – Máte náladu na pár letních dnů pod stanem,ale kalendář ukazuje úplně jiné roční období? Co takhle kempování na 27. rovnoběžce? Na ostrově Gran Canaria můžou díky příznivým teplotám spát pod stanem celý rok i velmi zimomřiví cestovatelé. V krásné přírodě a daleko od davů turistů.
Třetí největší člen Kanárských ostrovů je prostě úžasný. Na pobřeží můžete navštívit Las Palmas, velmi příjemné hlavní město ostrova, navštívit bary v Playa del Ingles, užít si písečné duny v Maspalomas, nebo prostě jen odpočívat u moře. To všechno je fajn a přesně tohle vám nabídnou stránky katalogů cestovních kanceláří. Co ale takhle vyrazit na vlastní pěst a prozkoumat neprávem opomíjené vnitrozemí? Třeba vás inspiruje naše několikadenní výprava, kterou vám přiblížím v tomto článku. Střed ostrova totiž nabízí liduprázdná zákoutí, krásné túry, nádherné skalní útvary, dechberoucí výhledy i krásná místa ke kempování.
Trek na Gran Canarii. Foto: Eva Janů
Na trek jsme vyrazili z městečka San Bartolomé de Tirajana, které leží 890 m.n.m. Odtud vedou značené turistické trasy na západ do přírodního parku Pilancones. Hned, jak jsme vykročili z vesnice, se naše očekávání klidu a krásné přírody začala naplňovat: úchvatné výhledy i naprosté ticho, jiné turisty jsme ten den vůbec nepotkali. Po značené trase jsme prošli severní částí parku k nádrži Embalse de Chira. Nicméně pokud půjdete stejnou trasou, buďte chytřejší než my a nezapoměňte si vzít dost tekutin, po cestě není jediný zdroj vody a kouzelný dědeček, který nám doplnil zásoby, se hodně divil, kolik litrů dovedeme najednou vypít. Osvěžení v nádrži také nedoporučujeme, po pár minutách ve vodě jsme si museli potykat s desítkami malých pijavic. Od nádrže si lze vybrat jednu ze tří značených tras. My jsme zvolili tu severní směrem k nejhornatěší části ostrova. Jelikož trasa vedla několik kilometrů po silnici, rozhodli jsme se pro stopování. Zastavilo první auto. Poprvé (a rozhodně ne naposled) jsme se přesvědčili, že vstřícnost lidí ve vnitrozemí nezkažených pobřežním turismem nezná mezí. Jen v té pustině nějaké potkat. 🙂
Jarní Gran Canaria a rozcestník. Foto: Eva Janů
Další den jsme dorazili k jednomu z největších klenotů celého ostrova. Roque Nublo, 1803m.n.m., je majestátní záležitost, fotogenická princezna mezi skalními útvary ostrova.
Roque Nublo, dva záhadné skalní zuby uprostřed ostrova. Foto: Eva Janů
Budete si připadat jako v apokalyptickém filmu, na mě to místo opravdu udělalo dojem. Měli jsme štěstí na počasí a viděli jsme odsud také nejvyšší vrchol Kanárských ostrovů a celého Španělska, Pico del Teide tyčící se do výšky 3718 m.n.m., nepřehlédnutelnou dominantu sousedního ostrova Tenerife a magnet pro milovníky sopek. Poprvé jsme tu potkali turisty, jelikož na Roque Nublo se jezdí podívat organizované skupiny z Maspalomas. Přespali jsme u jezera Presa de los Honros v nadmořské výšce 1600 m.n.m., ráno sestoupili do vesničky La Culata a v místní hospůdce si objednali tradiční “Rancho Canario”, což je poctivá polévka z kuřecího a hovězího masa, cizrny a brambor.
Horská vesnice Tejeda, “kanárské Machu Picchu”. Foto: Eva Janů
Po posilnění jsme pokračovali dál na severozápad. Po pár kilometrech nás čekal další skvost, vesnička Tejeda, kterou jsme si pro její usazení mezi horami přejmenovali na kanárské Machu Picchu. Leží víc než tisíc metrů nad mořem a rozhodně doporučuji ochutnat místní sýry a víno. V Tejedě by se také určitě velmi líbilo všem milovníkům marcipánu, město je totiž proslulé pěstováním mandlí, hlavní suroviny pro výrobu této dobroty.
Pokud jste přijeli jen na prodloužený víkend, můžete tady stejně jako my svoji cestu vnitrozemím skončit a vrátit se autobusem zpátky na pobřeží, pokud máte ještě čas, určitě si nenechte ujít návštěvu přírodní rezervace Tamadaba na severozápadním pobřeží ostrova, kde mimo jiné najdete jeden z údajně nejvyšších útesů na světě – říkají mu Faneque a jaho skalní stěna se zvedá 1008m nad moře.
Po návratu na pobřeží jsme cestu zakončili zaslouženým koupáním v moři a skleničkou místního tradičního rumu, který se vyrábí z cukrové třtiny rostoucí na plantážích okolo města Arucas a domů jsme se tak vraceli v letní náladě se vším všudy:-). Pokud vás naše trasa vnitrozemím navnadila, neváhejte a vyražte taky!
Kanárské borovice všude, kam se podíváte. Foto: Eva Janů
