Na Kypru se mimo jiné prý zrodila Afrodita? A teď se tam všichni fotí.

I takové západy slunce lze zažít na Kypru.

Kypr je ostrov rozdělený na dvě části tu severní si od roku 1974 nárokuje Turecko, jih zůstává demokratickou Kyperskou republikou. Nechci se stavě na ničí stranu tohto problému, jisté je že třeba Turecku okupace Kypru komplikuje vstup do EU. Ale bůh ví, jak to všechno dopadne. Já byl na jihu a musím říct, že ten ostrov je opravdu krásný. Vysoké hory, nádherné moře, dobré víno, skvělá kuchyně. Kromě zmíněných taháků lákají cestovatele z celého světa na středomořský ostrov Kypr ještě bohatá historie a přátelští lidé. A všechna očekávání jsou naplněna a v mnoha ohledech dokonce překonána. Vidět Kypr, stojí za to! Míst, který stojí za to vidět je fakt spousta a často se dočkáte i příjemných překvapení v podobě česky mluvících obyvatel. Proto přináším pár postřehů, které mne na cestě potkaly.

Pafos a jeho mozaiky, jsou známé po celém světě.

Asi nejvýznamější objev Kypru byl učiněn pluhem! To si nedělám srandu, tvrdí se to tam. Když jsem byl na Kypru, tak mi v Pafosu říkali právě toto. V roce 1962 prý jeden z místních zemědělců při orbě svého pole objevil pod nánosem hlíny zachovalé mozaikové podlahy šlechtických vil někdy ze 3. – 5. století našeho letopočtu.

Některé mozaiky jsou kryté, na prohlídku jiných se budete muset vyzbrojit kloboukem.

Nevím, jestli je to pravda, co ale vím jistě, že ty mozaiky jsou fakt parádní a je jich strašně moc. Na více než půl čtverečním kilometru se můžete ponořit do dramatických příběhů řeckých bájí. Motivů vyskládaných  z mozaiek jsou zde desítky. Celý areál tak pro klidnou prohlídku potřebuje třeba celé dopoledne.

Královské hrobky nikdy králům nesloužily, ale za vidění určitě stojí.

Nedaleko města Pafos můžete navštívit další historický skvost. Hrobky severozápadní nekropole bůh ví proč nesou přízvisko “královské”. Králové v nich ale nikdy pochováni nebyli.

Minimálně se v nich dá ukrýt před sluníčkem.

Nicméně za jejich majestátnost a vznešenost by se žádný král stydět nemusel. Většinou patřily pafoské aristokracii a jejich vznik se datuje na helénské období, tedy někdy kolem 4. století př.n. l. Ve skále vytesané hrobky  s pohřebními komorami často připomínají domy. Řada z nich má atrium lemované zdobenými sloupy. A řeknu vám, když stojíte uvnitř a díváte se z takového hrobu na nebe. Asi by se tam neodpočívalo šptatně.

Hlavní město ostrova je současně místem, kde se dá přejít pěšky do turecké části ostrova. Město je ale protkáno sítí malých uliček, kde se po stranách tísní desítky stolečků z okolích restuaurací a taveren. Sedněte si, objednejte dobré víno a chvilku pozorujte okolní ruch. Až se nabažíte poklidné atmosféry, vydejte se třeba ke katedrále sv. Jana Evangelisty s jeho nádhernou vnitřní výzodbou hned vedle arcibiskupského paláce. V prosklené “garáži” v zahradě u paláce můžete vidět vozy, které arcibiskup používal.

Mořské plody v přístvané restauraciv Pafosu.

Výborný je systém servírování jídla v restauracích. Aby se nic neyvhodilo, což samozřejmě chválím, mají tu něco čemu říkají meze. Upřímně jídlo tady ale nezná mezí! Objednáte-li si mezze v některé z taveren, dočkáte se i 30 miniatur všemožných jídel. Je to nejen zážitek, ale i praktická věc, taverna vám nabídne vždy jen to, co má. Začíná se zeleninou, olivami, různými dipy a pečivem. Pokračuje se tradičním grilovaným sýrem halloumi, uzenou kyperskou šunkou, můžete dostat musaku, souvlakiu – hovězí kebab , mořské ryby nebo třeba pečeného králíka. A musím říct, že všechno, co jsem tu ochutnal bylo výtečné! Restaurace na Kypru rozhodně nevynechejte. Za všechny doporučím jednu. Je v přístavu v Pafosu a kromě toho, že tam měli fakt výborný mořský plody a ryby, při příchodu vás úvítá ochočený pelikán, který je maskotem téhle hospody a ochotně ses vámi vyfotografuje.

Kamarád palikán má v Pafosu svoji vlastní restauraci.

Kyperské pobřeží je poseto nádhernými písečnými nebo oblázkovými plážemi. Koupání na jedné z nejznáměších z nich, na Nissi beach s bílým pískem si prostě zamilujete.

Na pláži, kde z mořské pěny povastala Afrodita je fakt dost čilo.

Půl kilometru dlouhá pláž dostala jméno od malého ostrůvku nedaleko a průzračná voda pro svoji malou hloubku ideální pro lenošení nebo dětské hry. Na Kypr nemusíte jen v létě, teplota vody se drží kolem 21 stupňů ještě v listopadu. Existuje však pláž, kterou musíte navštívit za každou cenu a myslím, že i když pojedete po vlastní ose, jen tak zastavit se tu vás nebud stát nic. Pláž Petra tou Romiou, je totiž opředená bájí, že právě zde z mořské pěny povstala bohyně lásky Afrodia. Co je na tom pravdu, jen těžko hádat. Moře tu pění dost, jak se vlny tříští o obří kámen a skaliska. Koupání tady není nic moc, srovnáte-li to s jinámi klidnými a píščitými plážemi ostrova. Přesto do vody pořád někdo lezl a to nemluvím o desítkách párů, které se na břehu fotily. Až konec pověsti mi dal rozhřešení. Kdo se na téhle pláži smočí ve vodě, totiž prý omládne o rok. Já si teda drřím stále svůj věk, do vody jsem nevlezl.

Ale jinak je to Pláž jako každá jiná.

A tenhle chlapík Charilaos Athenodorou studoval v Česku a docela obstojně česky mluví.

Kypr mě překvapil ještě jednou věcí. A sice kolik lidí tu mluví česky. Lépe či hůř, ale rozumí vám tu spousta lidí a tak se může stát, že se někde bavíte s kamarádem a rázem vás česky osloví nejen neznámý člověka, ale od pohledu Kypřan. Důvod je prostý, hodně lidéí z ostrova totiž v minulosti v České republice studovalo a na Čechy tak mají ty nejlepší vzpomínky. Kromě řady lékařů tak na čestinu narazíte třeba v rodiném vinařství Ktima Gerolemo kousek od vesnice Omodos. Jeden z majitelů

studoval v osmdesátých letech v Praze na ČVUT informatiku a od roku 1989 se s bratrem věnují vínu. Náš jazyk nezapomněl, a tak se s ním  domluvíte česky.

A jaeště jedna rybářská na závěr. Je to kýč, ale já to mám rád.