17 fotek, které vás přimějí navštívit Burgundsko!
Jaro ve vesničce Solutré-Pouilly. Vinohrad je i vedle kostela.
Burgundsko za tři dny!
Jaro je asi mé neoblíbenější roční období. Mám rád naši českou probouzející se přírodu, rozkvetlé keře a stromy. Když jsem se ale na jaře vydal do francouzského Burgundska, nečekal jsem, že se tak rychle zamiluju. Do kouzelné krajiny, do krajiny s neuvěřitlným geniem loci. Do krajiny, ze které na vás dýchá staletá, tisíciletá historie. Do krajiny, kde přesto stále žijí obyčejní, moderní lidé. A kde mimo jiné i výborně vaří.
Prostě Burgundsko mě zasáhlo a rád bych se tam vrátil, ostatně jako do řady dalších míst ve Francii. Pokusím se vám tu nádheru ukázat na následujících sedmnácti fotografiích. Věřím, že se taky zamilujete.
Skála s prehistorickým tajemstvím
Skála s velkým tajmestvím – Roche de Solutré.
Moje cesta začala návštěvou skály, Roche de Solutré. Skála opředená tejemstvím. Pod ní se našlo velké množství koňských kostí, ale nikdo neví, jak se tam dostaly.
Nad vesnicí Solutré Pouilly mě čekala krásná procházka kamenitými vinohrady.
Cestou kolem skály, nad vesnicí Solutré-Pouilly mě okouzlily kamenné zídky a nádherné vinohrady ve velmi kamenité půdě. I domky ve vinohradech jsou z kamene. A moje srdce fotografa zaplesalo.
Na kole do Maconu? Raději do nejbližsího sklepa.
Cyklostezka do Maconu, má kolem 50 kilometrů.
Burgundsko má i několik poměrně dlouhých cyklostezek, na jedné z nich je dokonce nejdelší cyklotunel v Evropě – Bois Clair. Nicméně množství vinařství na trase zpomaluje průjezd francouzských cyklistů. A když prý přijedou češi, většinou se na ně se skleničkou v ruce dívají trochu jako na blázny v dresech. Vždyť projet 50 km cyklostezky zvládnou za jediný den. A co pak?
Nábřeží řeky Saony v Maconu je příjmeným místem na sklenku dobrého vína.
V Maconu pak určitě zajděte na nábřeží řeky Saony. Je to hezký procházka, navíc navečer se tu dá hezky posedět, případně si můžete koupit plavbu lodí do okolních měst.
V opatství v Cluny si připadáte jako v Harry Potterovi
Chapelle des Moines – vzdálená asi 20 kilometrů od Cluny.
Cestou do Cluny, kde stál jeden z nejznámějších a nejvlivnějších benediktýnských klášterů v Evropě, jsem se zatavil v Berzé-la-Ville. Právě zde je Chapelle des Moines – soukromá kaple Huga de Semur, opata v Cluny, s nejvýznamnější freskovou výzdobou z počátku 12. století dochovanou v Burgundsku.
Chateau de Berzé, je jedním ze zámků, které jako houby po dešti vytupují z burgundské krajiny.
Zastavte se v jakékoliv vesnici či městečku a všude na vás dýchá příjemná směsice středověku a současnoti. 🙂 Burgundsko má prostě skvělý feeling.
Městečka v Burgundsku mají nádhernou atmosféru. Stačí si sednout do kavárny na kafe.
Klášter v Cluny jistě stojí za návštěvu mě však nejvíce oslovil zvyk studentů, kteří navštěvují zdejší technickou univerzitu. Připomněli mi totiž moji oblíbenou knihu o Harry Potterovi. Mají tu totiž skvělý zvyk, chodí v krásných vlastnoručně ušitých a vyzdobených pláštích.
Ve vinohradech kde se dělá Beaujolais
Víno v Burgundsku roste jinak než u nás. Vinohrady jsou velmi nízko u země.
Víno je alfou a omegou celého Burgundska. Zdejší vinohrady jsou ale jiné než je známe, fotogeničtější. Vinné hlavy jsou jako dřevěné končetiny zkroucené nízko nad kamenitou půdou.
Le moulin a Vent – větrný mlýn ve vinohradu u vesnice Romaneche Thorins.
Nicméně procházka touhle krajinou se podobá návštěvě obrazu od některého z francouzských mistrů. Třeba oblast kolem větrného mlýna nad vesnici Romaneche-Thorins je jako z pohádky.
Jak dostat hrušku do lahve s kořalkou? Nevím.
Vinné hlavy jsou všude. Tady je malý vinohrad v jednom z dvou domů v Romaneche Thorins.
Vesnice Romaneche-Thorins je známá také pro jiný alkohol než je víno Beaujolais. Ve zdejším lihovaru Jacoulot se od roku 1891 vyrábí skvělá brandy.
Chápete to? Těžko, když je lahev vypitá a jediné, co v ní zbylo, je celá hruška.
Něco jsem ochutnal, ale jak se dostala hruška do lahve s tím skvělým pitím, dodnes nechápu. A vzhledem k tomu, že francouzsky nerozumím ani slovo, asi se to nikdy nedozvím.
Lyon je kvůli hedvábí plný zkratek. Říká se jim Traboules.
Procházet se Lyonem je příjemné, i když počasí zrovna není ideální. Dejte si něco v typické restauraci lyonském bouchonu.
Lyon je největším město v Burgundsku, dokonce tam létá z Prahy i Air France nebo se tam dá dostat vlakem TGV z Paříže za necelé dvě hodiny.
Traboules, neboli zkratky, v Lyonu využívají řady nenápadných vchodů do vnitrobloků domů, které vypadají jako obyčejné vchodové dveře.
Čím je ale město patrně nejznámější je zdejší tradice ve výrobě hedvábí. Právě proto je zejména historické centrum města protkáno tzv. traboules, tedy zkratkami vedoucím mezi jednotlivými ulicemi, přes dvory a místa uvnitře vnitrobloků. Často stačí zmáčknout bzučák u dveří, které vypadají jako obyčejné vchodové dveře a za pár okamžiků se objevíte v úplně jiné části města.
Jedna zkratka – traboules a vy jste z ulice v historickém centru města rázem na nábřeží.
Právě tudy chodili výrobci a tkalci hedvábí pro surovinu nebo s hotovými výrobky. Cesta z dílny do skladu musela být co nejkratší, aby zboží nepřišlo k újmě.
Počasí při mojí návštěvě Burgundska nebylo zrovna ideální, přesto čím víc se na fotky dívám, tím víc jsem spokojený a vzpomínky na jarní Burgundsko ve mně vyvolávají nostalgii.
Lyon je krásné historické město.
