Igloo village – vysněný sněhový bunkr
Stál jsem na lyžích v sedle pod vrcholem Weissfluhjoch nad švýcarským Davosem a snažil se zaostřit na hromadu sněhu pod kopcem. To má být Igloo village? Místní pití Röteli, připomínající griotku, které jsem se jal poznávat minulou noc v hotelu, mi teď notně vysušovalo sliznice a nebylo mi nejlíp. Snad mi tam dají napít.
Igloo village – obří bunkr pod sněhem
Ta hromada sněhu byla naše další zastávka v poznávání nabídky tohoto vyhlášeného švýcarského skiareálu. Spustil jsem se na lyžích dolů a začal zaostřovat. Až na místě jsem pochopil, že tohle je zmíněná iglú vesnička, iglu dorf, igloo village. Představoval jsem si ji trochu jinak. S jednotlivými “domečky” ze sněhových cihel, s ulicemi a náměstíčky. Tohle je spíš sněhový bunkr, ale těšil jsem se dovnitř. První zastávka vedla obloukovým vchodem do baru. Několik metrů široký prostor s krásným ledovým barem, kolem dokola malé místnůstky pro oddělenou společnost. Tady se to děje. Ta iglú zábava.
Igloo village – plní dětské sny
Postavili jste si jako děti iglú ze sněhu a rodiče vám tam nedovolili přespat? Já nikdy nezažil tolik sněhu. Ale kdyby to šlo! Chtěl bych to!
Přemýšlel jsem nad smyslem takového hotelu. Je to prostě zařízení na zážitek. Nepřespíte tady na cestě někam, protože jste ve dvou tisících metrech nad mořem uprostřed hor. A vzhledem k ceně tu ani nestrávíte sedm dní s polopenzí, abyste si pochvalovali, že hotel je přímo na sjezdovce. Když dorazíte ve čtyři hodiny na Weissfluhjoch, váš program na večer je již jasný. Čeká vám malá procházka nocí na sněžnicích a pak jídlo a pití, většinou hodně pití. V ceně je lahev sektu, sýrové fondue a snídaně v některé z horksých restaurací. Lanovku na kopec, a další pití si platíte sami. Takže se bavíme o několika mnoha tísících korunách za večer. Ale věřím, že své klienty si tahle zábava najde.
Jak se staví Igloo village
Tunelem jsem pokračoval dále do nitra vesnice. Iglú se zdaleka nestaví, jak jsem čekal. Žádné sněhové bloky, coby cihly, žádný komínek na střeše. Na začátku zimy se prostě nafouknou takové “balony” různých tvarů a na ně se nastříká sníh, ten se zpevňuje vodou, když je krusta dostatečně silná a pevná, nafukovadla se vypustí a nastoupí chlapi s motorovejma pilama, kteří z hormady sněhu udělají obyvatelný prostor. Vyřežou do stěn různé reliéfy, které musím říct stojí opravdu za to. Dále se opracují stěny, udělají sněhová lůžka, kde budou spát potenciální hosté ve spacácích, zabudují elektřinu, která je po celé vesničce taky rozvedená.
Není to na nějaké extra spotřebiče, ale abyste si mohli rozsvítit lampičku, když se vám v noci bude chcít na záchod. A propos. Záchod! I na ten tvůrci mysleli, a kdo se rozhodne do noci v iglú vesničce investovat ty peníze, nemusí se problémů s toaletou bát. Záchodů pro klienty všech 16 pokojů, je tu dost.
I výzdoba je ze sněhu
Líbilo se mi, že každý pokoj má svou vlastní charakteristickou výzdobu. Samozřejmě inspirací sněhovému tesaři byla zima. A tak máte nad postelí sjezdaře na svahu, rozhorčeného hojekového brankáře nebo krasobruslařský pár. K dispozici dostanete spacák. Svůj pokojíček najdete v noci lehce, u každého vchodu svítí do ledu vytesané číslo a taky symbol, který je s výzdobou pokoje spojen. Pro všechny obyvatele vesnice je pak k dispozici výřivka pod širým nebem a také malá sauna, která v případě, že se v noci vzbudíte zimou, teplota se pohybuje kolem nuly, může posloužit jako dočasný azyl v teple.
Za zmínku stojí ještě apartmá pro zamilované páry, které je z jistých důvodů odděleno od všech ostatních pokojů. I to je vybaveno spacáky, ale navíc je tu privátní výřivka, ze které je vidět na nebe.
Každopádně stálo za to to vidět, ale jestli bych chtěl strávit noc v takovém hotelu, nevím. Jisté je, že i přes cenu za jednoho člověka, začínající na 160 švýcarských francích (2860 korun), to když se rozhodnete spát v iglu pro šest a končící na 480 francích (12 480 korun) v případě mileneckého apartmá. Přestože je to docela dost za jednu noc, náš průvodce Elias říkal, že o zájemce není nouze.