Čerti z Rakouska vyděsí i dospělého. Krampus nosí rohy z muflona!
Krampuslauf, tedy průvod Krampusů je tradice s mnohasetletou tradicí. Je večer a já se blížím k Lindenstrasse, jedné z ulic v Salcburku. Třída začíná malým náměstíčkem, stánkem s občerstvením a stoupá několik stovek metrů vzhůru. U stánku stojí hloučky lidí a popíjejí vánoční svařené víno. Jsou celkem v klidu na to, že za chvilku zde má vypuknout peklo! Když říkám peklo, myslím opravdické inferno s děsivými čerty. Alespoň tak jsem slyšel mluvit o krampuslaufu, tedy pochodu rakouských čertů v Salcburku.
Krampus nosí rohy z kamzíka nebo kozorožce
Dřevěné masky rakouských čertů mají opravdu pekelné výrazy.
Krampus je čert, jehož maska je dokonale vyřezána ze dřeva v některé z rakouských řezbářských dílen. Na kožich se používají ovčí nebo kozí kůže a rohy jsou rovněž přírodní. Jsou z kamzíků, muflonů, ovcí, koz a dalších alpských zvířat. A jde z nich vážně strach. Masky se často dědí po generace.
Děsiví čerti vybílili hospodu
Bílý čert – krampus v ulicích Salcburku.
Andrea je původem Češka, v Rakousku ale žije přes třicet let. Když vypráví o krampuslaufech, které zažila dřív je z ní cítit, že jí to není příjmné. “Byli jsme třeba někde na večeři za Salcburkem a když jsme uslyšely kravské zvony, běžely jsme se schovat na záchod. Zamknuly jsme se a čekaly jsme až krampusové zase odejdou. Časokrát se stalo, že třeba rozbily celou hospodu,” vypráví své nepříjmené zkušenosti. Dnes jse to podle jejich slov ale docela jiné!
Krampuslauf – starověká tradice
Některé děti se krampusů tolik nebojí. Jiné při pohledu na ně propukají v pláč.
Průvody krampusů jsou starověkou tradicí, která vznikla v rakouských Alpách. Později se rozšířila i na sever Itálie do Jižního Tyrolska, do Německa a dalších zemí. Krampuslaufy se dodnes pořádají nejen ve velkých rakouských městech, ale i malých vesničkách. Kromě řtězů jsou krampusové vybaveni i několika kravskými zvony upevněnými na opasku, které ze chůze rachotí!
Čerti šlehají kolem sebe proutím
Vidle, nůše, rohy. Každý krampus má také březové větve, kterými šlehá kolemjdoucí přes zadek nebo přes nohy.
Dopil jsem své druhé glühwein a pořád nic. Je pravda, že trocha napětí ve mě už byla. A tak jsem se vydal čertům naproti. Po několika stovkách metrů jsem uslyšel kravské zvonce. Najednou proti mně běželo několik desítek lidí. Adrenalin z neznámého začal pracovat! Najednou jsem ho uviděl, prvního belzebuba. Rázným krokem, obřími zahnutými rohy, březovým “košťátkem” v ruce a s nůší na záchech, si to štrádoval k mladíčkovi v čepici s kšiltem dozadu. Než se hoch vzpamatoval, sešlehal mu nohy březovým proutím až mladík vykřikl. Asi to dost štípalo!
Rakouských čertů se bojí i dospělí.
Dřívější neřízené až násilnické řádění krampusů se v Rakousku snaží v posledních letech dost regulovat. Každý čert musí být registrován a na průvody dohlížejí také pořadatelé, aby nebyli čerti opilí a nedopoušteli se násilností.
Někteří dospělí se čertů nebojí, je ale pravda, že mnozí krampusové vědí, že mají být přátelští.
Důvody vzniku krampuslaufů jsou vysvětlovány různě. Jeden zdroj mluví tom, že tyto čertovské průvody měly v horských oblastech vyhánět zimu, chlad a zlé duchy v zimních měsících. Jindy se mluví o tom, že krampusové doprovázeli Mikuláše. Ten odměňoval hodné děti, zatímco čerti sbírali zlobivé děti do nůší nebo velkých konví na mléko. Děti pak snědli, avšak kolem 22. prosince se přeměnili v normální lidské bytosti a nic si nepamatovali.
Podívat se krampusovi do očí bývá někdy problém.
