Letiště Charles De Gaulle už nemusí být noční můrou cestovatelů

Věž řízení letového provozu na letišti Charles De Gaulle v Paříži.

Předsudky a nepravdy, často straší zbytečně

Máte také nějaké místo, kterému byste se na cestách nejraději vyhnuli? Takových lidí a míst na světě je spousta. Jejich obavy jsou často oprávněné. Mnohdy se ale stávají obětí vymyšlených historek, nebo skazek, které už řadu let neplatí.
Mě takhle pronásleduje Brazílie, která si mi strašně líbí, ale podívat se tam mám prostě strach. Kvůli vysoké kriminalitě, o které vím zejména z několika historek o přepadení od mých přátel. Snažím se ale své strachy a předsudky překonávat. Naposledy jsem takto zbavil dlouhodobých obav z cestování před pařížské letiště Charles De Gaulle.

Pařížské letiště Charles de Gaulle v roce 2008. Trochu noční můra.

Z Charles de Gaulle jsme letěli do Mexika

Zkušeností jsem neměl moc, ale o to byly moje osobní zážitky intenzivnější. Dodnes vidím děs v očích mé ženy, tehdy ještě přítelkyně, když jsme při letu do Mexika přesedali právě na Charles De Gaulle v Paříži. Na přestup jsem měli, asi hodinu. Hned jak jsme opustili letadlo z Vídně, začali jsem zběsile hledat náš další spoj do Mexiko city. Moje žena je důsledná, takže jsme opravdu pečlivě nastudovali ze všech těch informačních tabulí trasu, jak se dostat na další gate. Přesto jsme se po pár minutách zamotali tolik, že jsme se museli personálu letiště ptát na cestu. A moje žena se neptá skoro nikdy. Tenkrát se ptala!

Letadla Air France jsou na Charles De Gaulle jao doma.

Nikdo nám nerozumněl, my mluvili anglicky a personál letiště tuhle řeč odmítal. Nakonec jsme se za pomoci dalších cestujících dostali až k odbavení, ale museli jsme projít opakovaně bezpečnostní kontrolou. Z nějakého důvodu jsme se totiž dostali ven z bezcelní zóny letiště a fakt si myslím, že naše chyba to tak úplně nebyla. Nakonec jen vyděšené oči moje a mojí ženy ze strachu, že nám letadlo přes oceán uletí, způsobily, že nás jeden z členů bezpečnostní kontroly přivedl až k rámu a my tak předběhli asi sto lidí ve dvou frontách. Letadlo jsme nakonec stihli, ale cestování přes Paříž jsme se podvědomě už vyhýbali. To bylo v roce 2008.

Hotel Sheraton. odtud je to dvě patra k automatům na lístky na metro nebo vlak.

Znovu na Charles de Gaulle. A sám?

Když mi kolegyně, se kterou jsem měl jet do Burgundska napsala, že poletím z Prahy sám a z letiště Charles De Gaulle se budu sám muset dopravit až na nádraží Gare de Lyon, polilo mne horko! Ale jak jsem říkal, mohl jsem buď jet nebo to kvůli obavám z pohybu po letišti odmítnout. Nevzdal jsem to. Asi mi pomohlo i zjištění, že z nádraží Gare de Lyon nám naše TGV do Lyonu jet až v půl jedné. Tedy od přistání v devět hodin to znamenalo dost času na případné bloudění. Navíc jsem poprvé letěl jen s kabinovým zavazadlem, takže jsme měl opravdu dost času, abych cestu našel. Spoléhal jsem na sebe. Nemluvím francouzsky, a tak jsem nepředpokládal, že bych se někde ptal na cestu. Ze zkušenosti jsem věděl, že na pařížském letišti NIKDO anglicky nemluví. K ménu překvapení, příjmenému překvapení, však bylo všechno jinak.

Na letišti mluví anglicky, poradí a usmívají se

Nový vylepšený oriantační systém na letišti dle mého názoru konečně funguje.

Letadlo Českých Aerolinií z Prahy přistálo v Paříži na čas. Autobus nás HNED odvezl na terminál 2, rozhlédl jsem se a věděl, že musím na terminál 2D, odkud jede metro/vlak RER na moje nádraží. Chvilku jsem se rozhlížel a pak šel po cedulích Zavazadla – východ. Nakonec jsem přišel k bráně, přes kterou se už nešlo vrátit. Riskl jsem to. Ukazatel s nápisem Terminal 2D jsem ale neviděl a začal jsem mírně podléhat panice. Naštěstí jsem hned za branou uviděl info stánek. Zkusil jsem to. Nic horšího, než že nebudu rozumnět se stát nemůže a hle! Paní mi velmi ochotně a ANGLICKY vysvětlila kudy se mám dát a dokonce mi nabídla lístky na metro. Sama mě ale upozornila, že lístky budou u ní dražší, a že budu mít lepší koupit si je na terminálu 2D. Tam jsou prý k dispozici zelené automaty nebo přímo kasa dopravní společnosti. A dokonce se usmála!

Automat na jízdenky s asistencí

Zelené automaty jsou ty, kde vám prodají lístek na metro.

Vydal jsem se po bílých cedulích s nápisem RER Trains k terminálu 2D. A neuvěřitelné se stalo skutečností. Za pár minut jsem stál před vchodem hotelu Sheraton. Odtud je krásně vidět o dvě patra níže, na všechny ty pokladny a automaty. Tam si můžete koupit lístky nejen na metro, ale také vlaky TGV. Trochu s obavou jsem přistoupil k zelenému automatu a snažil se pochopit, co se po mě chce. HNED u mne byla drobná žena v uniformě, která mi ANGLICKY vysvětlila,  jak na to. Upozornila mne, že automat neberte bankovy, jen mince a karty. Zaplatil jsem kartou a už jsem měl v ruce lístek za 10 euro. Ale tím její pomoc neskončila! Zeptala se mne, kam jedu a vysvětlila mi podrobně, jak se dostanu na nástupiště, jaké má to nástupiště číslo, jaká barva vlaku a kam mi jede. A také kde je nejlepší přestoupit.

Některé haly na letišti jsou zela nové.

Od automatu jsem tedy vyrážel poučen, že nejlepší pro mě držet se modré B line a na Garu de North vystoupit a hned na druhé straně nástupiště mi navazuje zelená D line až na Gare de Lyon. Jestli jsem od výstupu z letadla na letišti strávil půl hodiny, bylo to moc a já mířil směrem k nádraží do Lyonu. A všechna doporučení o přčstupech fungovala bez chyby. A stejné to bylo i na cestě zpátky. Na Charles de Gaulle jsem přiletěl z Lyonu s Air France. Cesta trvala asi hodinu a deset minut. Vzhledem k tomu, že jsem měl dost času na to se po letišti porozhlédnout.

Automat na jízdenku na metro je pod dohledem personálu mluvícího anglicky.

Nové cedule, zásuvky, wifi, dělají z Charles de Gaulle lepší letiště

Mnoho nových orientačních tabulí v několika jazycích, vysvětlovalo, proč se mi po letišti pohybovalo o dost lépe než v roce 2008. Překvapily mě nové nabíjecí věže s uzamykatelnými skříňkami na mobilní telefon. Zásuvky na dobíjení čehokoliv jsou taky skoro všude. Dokonce jsem narazil na několik oddílů, kde kromě stolů pro práci byly i pohodlné sedačky, křesílka a židle. Vše opět hojně podpořené elektrickými zásuvkami. Navíc je na celém letišti neomezené připojení k internetu přes wifi.

Nabít si telefon na letišti není žádný problém. Nové nabíjecí věže jsou v nových terminálech, Zásuvky pak všude.

Prostě musím říci, že moje cesta do Burgundska přes pařížské letiště Charlese de Gaulla moje dosud trvající obavy z problémů odvrátila. Přesto všem, kdo někam cestují doporučuju, aby si svoji cestu nastudovali předem. A je jedno, přes které evropské nebo jiné letiště cestujete. Vždycky je lepší vědět, odkud, kam a v kolik vám to letí. Pak se totiž zcela jistě vyhnete řadě problémů.

Wifi zdarma a neomezeně. I to je letiště Charlese de Gaulla.